Albert Einstein 1časť

24. dubna 2007 v 17:35 | hyena555 |  Známi ludia

Životopis Alberta Einsteina

Albert Einstein se narodil 14.3.1879 v Ulmu v prostředí, kde se střetávaly dvě protikladné historické tradice: 1. racionalistické a 2. slepá víra v neomylnost policejního státu, v Německo císařské státní formy. Matka Paulína pocházela z bohaté rodiny obchodníka s obilím. Otec Hermann měl matematické nadání. V roce 1880 se rodina přestěhovala do Mnichova a později na jeho předměstí Zendling. Tam si postavili dům a dílnu na výrobu dynam, obloukových lamp a měřících přístrojů. Otec ovšem nebyl dobrý obchodník a prostředky rodiny byly silně omezené. Roku 1881 se narodila Albertova sestra Maja. Rodina pěstovala lásku ke klasické hudbě a německé literatuře. Otcův bratr Jakub, který vedl technicky činnost otcovy firmy, rozvíjel v Albertovi zálibu v matematice.
Albert byl tiché dítě, žil stranou kamarádů a nesnášel hlučné hry na vojáky. V katolické základní škole pocítil projevy antisemitismu. V 10 létech nastoupil na gymnázium, způsob výuky byl ovšem zaměřen na biflování a moc mu nevyhovoval. Studoval mnohé populární knihy, až se dostal k Buechnerově Síla a hmota. Tato kniha v něm vyvolala pochybnosti v náboženské principy. Od šesti let se učil hrát na housle, emoce v něm ovšem až později vyvolaly Mozartovy sonáty a ty ho pro nástroj nadchly.
Když bylo Albertovi 15 let, odstěhovala se rodina do Itálie za vidinou lepších hospodářských výsledků. Spolu s bratrem Jakubem se pokoušel otec podnikat ve výrobě elektrotechnických zařízení v Miláně a Pavii. Jen s malými úspěchy.
Albert zůstal v Mnichově na gymnáziu, toužil ale odejet za rodinou do Milána. Pro své svobodomyslné jednání byl z gymnázia vypuzen a rok před dokončením také do Milána odjel. Tím ztratil německé občanství. Pak se přihlásil k přijímacím zkouškám na Polytechnický institut do Curychu. Především pro nedokončené gymnázium ho nepřijali. Nastoupil proto do posledního ročníku kantonální školy v Aarau (1895 - 1896). Pak nastoupil bez přijímacího řízení na pedagogickou fakultu curyšského institutu na aprobaci matematika a fyzika (1896 - 1900).
Na této škole se Albertovi líbilo. Měl zde mnoho přátel a sblížil se i s Milevou Maričovou, srbskou emigrantkou z Rakousko-Uherska. Byla to tichá nevýrazná studentka, která byla jeho pasivní posluchačkou.
Po absolvování si hledal marně práci v Curychu, zařídil si pro to i švýcarské státní občanství, až v roce 1901 získal na dva měsíce práci učitele ve Wintherturu. Pak následovala další místa učitele, vždy však na krátkou dobu. Až roku 1902 se mu podařilo za pomocí otce svého přítele Marcela Grossmanna získat místo na patentovém úřadě v Bernu. Nastoupil tam v červenci 1902 jako technický expert 3. třídy za plat 3 500 franků. Brzy pozval do Bernu Milevu a 6. ledna 1903 po krátkém odporu svých rodičů se s ní oženil.
V Bernu prožíval Einstein příjemné období. Jak sám říkal, měl osm hodin na práci a osm hodin "nicnedělání", čímž myslel volný čas na bádání v oblasti teoretické fyziky. Měl zde i přátele podobného zaměření, se kterými se hrdě označovali jako Akademie Olympia. Byli to Maurice Solovin, Konrád Habicht a později Michele Angelo Besso. Společnost trávila čas procházkami, hudbou a diskusemi. Pro Einsteina to bylo vyrovnané prostředí. Tehdy vznikly jeho první články. Když se pak společnost v roce 1905 rozpadla, trpěl Einstein určitou samotou, čas ale intenzivně věnoval svým úvahám. Publikoval články o difúzi, fotonech, Brownově pohybu a hlavně známou speciální teorii relativity pod názvem "K elektrodynamice pohybujících se těles".
Roku 1904 se manželům Einsteinovým narodil syn Hans-Albert. Rodinný život se ale stále vyhrocoval. Einstein byl společenský veselý člověk, Mileva vyhledávala spíše život v ústraní. Navíc stále více podléhala různým dlouhodobým nemocem.
Publikování teorie relativity, která vysvětlovala nesrovnalosti Michelsonova pokusu a využívala poměrně umělé konstrukce Lorenzovy transformace, vynesla rázem Einsteinovi vysokou vážnost. Na curyšské univerzitě ho byli ochotni jmenovat profesorem. Zatím to však nebylo možné, neboť ještě nedosáhl titulu docenta. Proto Einstein nastoupil na místo soukromého docenta na bernské univerzitě. Místo bylo špatně placené, ale jeho povinnosti bylo možné skloubit s prací v patentovém úřadě. Působil zde v létech 1908 - 1909.
V létě 1909 pocítil první akademické pocty, když byl mu udělen titul doktora honoric causa na ženevské univerzitě. Při oslavách 350. výročí této univerzity se dozvěděl o volném místě teoretického fyzika na curyšské univerzitě. Na to si činil nárok také Friedrich Adler, který se ho však ve prospěch Einsteina dobrovolně vzdal. Zde setrval v létech 1909 - 1911 jako mimořádný profesor.
Einstein zde žil velmi společenský život, se studenty vytvářel diskusní kroužky, přednášky pokračovaly mnohdy v kavárně. Nejvíce stýkal se svým přítelem ze studií Grossmannem. Měl však mnoho přátel také mezi lidmi mimo fyziku, např. známého odborníka na stavbu turbin Aurela Stodolu. V roce 1910 se narodil druhý syn Eduard, který nesl rysy otcovy tváře a později s ním sdílel i jeho muzikálnost.
V roce 1910 se uvolnilo místo na pražské německé univerzitě, kterou vedl Ernst Mach. Ke konkurzu pozval Einsteina Anton Lampa, velmi vlivná osobnost na pražské univerzitě. Ten si vyžádal na curyšského kandidáta posudek i od Maxe Plancka, který Einsteina označil za Koperníka 20. století. Opět i na tomto místě byl i druhý kandidát z VUT Brno. Ten však byl pohoršen tím, že univerzita požádala Einsteina, takže od kandidatury pohoršeně odstoupil.
Einstein nastoupil do Prahy na podzim 1911. Praha mu velmi imponovala, včetně odkazů na Tychona de Brahe a Koperníka. Omezovala ho však různá formální pravidla a striktní společenský život. Pro jeho ženu Milevu to bylo pouze období v cizím prostředí, cítila se odloučená od zaběhlého života ve Švýcarsku. To napomáhalo stále většímu odloučení obou manželů.
V roce 1911 se Einstein zúčastnil solvayského kongresu, který probíhal pod finanční patronací Ernsta Solvaye, majitele chemických továren a vědeckého nadšence. Zde byla teorie relativity živě diskutována a Einstein nabyl dojmu, že ji mnozí fyzikové nechápou.
Roku 1912 přijal Einstein místo na polytechnickém institutu v Curychu. Pro Milevu to byla vítaná změna. Když opouštěl Prahu, zapomněl napsat zprávu pro Vídeň, takže jeho ochod zůstal formálně nevyřízený. V Curychu pracoval především na zobecnění teorie relativity. Mnoho času trávil studiem matematiky, aby vytvořil dostatečný aparát pro takový krok. Nápomocen mu byl pro to jeho přítel ze studií Marcel Grossmann. Stal se řádným členem Pruské akademie věd a ředitelem Výzkumného ústavu fyziky společnosti císaře Viléma. Do těchto postů byl zvolen na návrh Maxe Plancka a Waltera Nernsta, kteří za ním dvakrát přijeli s nabídkou do Curychu.
Roku 1913 se Einstein zúčastnil kongresu přírodovědců ve Vídni. Přednesl zde referát, který nastiňoval obecnou teorii relativity, která ovšem nebyla ještě hotova. Presentoval ji zde jako novou teorii gravitace.
Na jaře roku 1914 přesídlil definitivně do Berlína. Jeho žena a oba synové zůstali v Curychu. Tím vyvrcholila roztržka mezi oběma manželi.
V Berlíně na Einsteina čekalo příjemné pracovní prostředí. Se svými kolegy se setkával na pravidelném týdenním semináři. Jen návštěvy Akademie na něho působily strnulým dojmem. Zároveň cítil rostoucí vliv šovinismu. Tento celospolečenský jev stále stupňoval a měl za následek 1. světovou válku. Einstein se proti tomu angažoval a psal články, odsuzující militarismus. Roku 1915 se seznámil s Romainem Rollandem a podpořil antivojenskou organizaci Nová vlast. Tyto postoje Einsteina v Berlíně stále více izolovaly. Nakonec byla jeho poslední útěchou rodina jeho strýce Rudolfa, která sídlila v Berlíně. Zde se sblížil s jeho dcerou Elsou, kterou znal z dětství. Roku 1919 po svém rozvodu se s ní oženil.
Roku 1919 zorganizoval Eddington expedici do oblasti totálního zatmění slunce, které nastalo 29. května 1919. Byly to ostrov Principe v Guinejském zálivu a vesnice Sobral v Brazílii. Cílem bylo fotografovat jasně hvězdy v okolí slunečního kotouče, zakrytého při zatmění měsícem. Pak se postavení hvězd mělo porovnat s fotografií bez vlivu slunce z noční oblohy. Z fotografií z ostrova Principle vyplývá, že se hvězdy posunou. Tím bylo experimentálně dokázáno zakřivení prostoru v blízkosti slunce, které odpovídá teorii relativity. O výsledku expedice informoval Einsteina Lorentz telegramem v září 1919. Einstein věnoval této informaci jen malou pozornost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama