Červen 2007

Miluje ma ?? Nemiluje ma ??

30. června 2007 v 10:58 | hyena555 |  Miluje ma ?? Nemiluje ma ??

MILUJE MA, ALEBO MA NEMILUJE ??




Je to platené (musíte zaslať sms a celé to stojí 20 Kč)
Je tam spolu 60 otázok a podla mňa je to vcelku zaujímavé !!!
Veľa štastia !!!

MILUJEM ŤA V 100 JAZYKOCH


  • Anglicky - I love you.
  • Arabsky - Ana behibak. (žena muži)
  • Arabsky - Ana behibek. (muž ženě)
  • Arménsky - Yes kez sirumen.
  • Bambara - M'bi fe.
  • Bangla - Aamee tuma ke bhalo aashi.
  • Belorusky - Ya tabe kahayu.
  • Bisaya - Nahigugma ako kanimo.
  • Bulharsky - Obicham te.
  • Canadsky - Naanu ninna preetisuttene.
  • Creol - Mi aime jou.
  • Dánsky - Jeg Elsker Dig.
  • Eskymácky - Negligevapse.
  • Esperantem - Mi amas vin.
  • Estonsky - Ma armastan sind.
  • Etiopsky - Afgreki'
  • Faroesky - Eg elski teg.
  • Farsi - Doset daram.
  • Filipínsky - Mahal kita.
  • Finsky - Mina rakastan sinua.
  • Francouzsky - Je t'aime, Je t'adore.
  • Georgsky - Mikvarhar.
  • Gujaratsky - Hoo thunay prem karoo choo.
  • Havajsky - Aloha wau ia oi.
  • Hebrejsky - Ani ohev et otha. (žena muži)
  • Hebrejsky - Ani ohev otah. (muž ženě)
  • Hiligaynon - Guina higugma ko ikaw. (muž ženě)
  • Hiligaynon - Palangga ko ikaw. (žena muži)
  • Hindi - Hum Tumhe Pyar Karte hae.
  • Hmong - Kuv hlub koj.
  • Holandsky - Ik hou van jou.
  • Hopi - Nu' umi unangwa'ta.
  • Cheyenne - Ne mohotatse.
  • Chichewa - Ndimakukonda.
  • Chorvatsky - Volim te.
  • Ilonggo - Palangga ko ikaw.
  • Indonézsky - Saya cinta padamu.
  • Irsky - Taim i' ngra leat.
  • Islandsky - Eg elska tig.
  • Italsky - Ti amo.
  • Japonsky - Aishiteru.
  • Jazyk afrikaans - Ek het jou lief.
  • Jazykem Siouxů - Techihhila.
  • Kambodžsky - Soro lahn nhee ah.
  • Kantonskou čínštinou - Ngo oiy ney a.
  • Kapampansky - Kaluguran daka.
  • Katalánsky - T'estimo.
  • Keltsky - Ta gra agam ort.
  • Kiswahili - Nakupenda.
  • Konkani - Tu magel moga cho.
  • Korejsky - Sarang Heyo.
  • Korzicky - Ti tengu caru.
  • Latinsky - Te amo.
  • Libanonsky - Bahibak.
  • Litevsky - Es tevi miilu.
  • Lithuánsky - Tave myliu.
  • Madarsky - Szeretlek.
  • Malay - Saya cintakan mu. / Aku cinta padamu.
  • Malayalam - Njan Ninne Premikunnu.
  • Mandarinskou čínštinou - Wo ai ni.
  • Marathi - Me tula prem karto.
  • Mohawk - Kanbhik.
  • Moroccan - Ana moajaba bik.
  • Nahuatl - Ni mits neki.
  • Navaho - Ayor anosh'ni.
  • Německy - Ich liebe dich.
  • Norsky - Jeg Elsker Deg.
  • Pandacan - Syota na kita!!
  • Pangasijsky - Inaru Taka.
  • Papiamento - Mi ta stimabo.
  • Persky - Doo-set daaram.
  • Polsky - Kocham Ciebie.
  • Portugalsky - Eu te amo.
  • Prasečí latinou - Iay ovlay ouyay.
  • Rumunsky - Te ubesk.
  • Rusky - Ya tebya liubliu.
  • Řecky - S'agapo.
  • Setswana - Ke a go rata.
  • Sindhi - Maa tokhe pyar kendo ahyan.
  • Skotskou galštinou - Tha gradh agam ort.
  • Slovensky - L`ubim ta.
  • Slovinsky - Ljubim te.
  • Srbsky - Volim te.
  • Svazijsky - Ninapenda wewe.
  • Španelsky - Te quiero. / Te amo.
  • Švédsky - Jag alskar dig.
  • Švýcarskou nemcinou - Ich lieb Di.
  • Tahitsky - Ua Here Vau Ia Oe.
  • Tagalog - Mahal kita.
  • Tamil - Nan unnai kathalikaraen.
  • Telugu - Nenu ninnu premistunnanu.
  • Thaiwansky - Wa ga ei li.
  • Thajsky - Chan rak khun. (žena muži)
  • Thajsky - Phom rak khun. (muž ženě)
  • Turecky - Seni Seviyorumb.
  • Ukrajinsky - Ya tebe kahayu.
  • Urdsky - Mai aap say pyaar karta hoo.
  • Vietnamsky - Anh ye^u em. (muž ženě)
  • Vietnamsky - Em ye^u anh (žena muži)
  • Welšsky - 'Rwy'n dy garu. - Eg elska tig.
  • Yiddish - Ikh hob dikh.
  • Yoruba - Mo ni fe


Rýchlosť internetu

30. června 2007 v 10:46 | hyena555 |  Zistite aký je program v TV, zmerajte si rýchlosť i-netu...

ZMERAJTE SI SVOJU RÝCHLOSŤ INTERNETU (download a upload)


Klikni SEM

Tvar kosmických lodí - ufo

29. června 2007 v 15:04 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

TVARY KOSMICKÝCH LODÍ


Tvary kosmických lodí
Svědci popisují tři základní tvary kosmických lodí:
  • klasický diskový tvar (což většina lidí spojuje s UFO)
  • doutníkový tvar (což je běžné, ale méně, než diskový)
  • trojúhelníkový tvar (objevuje se ve zprávách jen zřídka)

    Některé jsou obklopeny světlem, jiné mají nelesklý povrch. Je pro ně běžná jedna věc: popírají nám známé fyzikální zákony, mají úžasnou schopnost akcelerace, změny směru a snad proto je obtížné je vyfotografovat či zaznamenat na kameru.

Kecksburg - ufo

29. června 2007 v 14:35 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

KECKSBURG


Obyvatelé vesničky Kecksburg v Pensylvánii spatřili v prosinci 1965 na nebi ohnivou kouli, která přistála v lese. Objekt byl spatřen i v jiných částech USA a Kanady a po dopadu byla oblast přísně uzavřena a na místo se dostavila armáda i policie, což oživilo spekulace svědků o původu záhadného předmětu. Lidé se nikdy přesně nedozvěděli, co se vlastně stalo. Oficiální místa nejprve hovořila o meteoritu, později bylo oznámeno, že záhadným objektem mohla být část sovětské sondy Kosmos 96.

Obrázok “http://www.kecksburgvfd.com/images/im001895_qoed.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

http://www.jerrypippin.com/Kecksberg%20Object.gif

http://www.burlingtonnews.net/kecksburgPA.jpg

Rendleshamský les - ufo

29. června 2007 v 10:30 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

RENDLESHAMSKY LES



Pravděpodobně nejznámější případ údajných UFO v Británii. Svědci včetně amerických důstojníků z nedaleké vojenské základny v prosinci 1980 vypověděli, že sledovali přistání jasně zářícího tělesa v oblasti Rendleshamského lesa, a to dvě noci po sobě. "Neznámý předmět měl napohled kovově matný povrch a trojúhelníkovitý tvar se základnou o délce dva až tři metry a výškou přibližně dva metry," uvedl údajně jeden z vojáků. Pravděpodobným důvodem úkazu mohl být podle oficiálních míst přelet meteoritu nebo světla z nedalekého majáku či automobilu.

Wavre - ufo

29. června 2007 v 10:28 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

WAVRE


V noci z 30. na 31. března 1990 byla belgická policie zahlcena více než dvěma tisícovkami zpráv o světelném trojúhelníku u města Wavre. Radar potvrdil přítomnost neznámého tělesa ve výšce asi tří tisíc metrů a byly k němu vyslány dvě stíhačky, jejichž palubní radary objekt rovněž zaznamenaly. Objekt nakonec zmizel a záhada zůstala nevyjasněna.



New Grange

29. června 2007 v 9:57 | hyena555 |  Divy sveta

NEW GRANGE

Tato starobylá chodbová hrobka leží na severním břehu řeky Boyne 50 km severně od Dublinu v oblasti, která se irsky nazývá Brú na Bóinne. Stáří této pozoruhodné stavby z 200 000 tun kamene a hlíny je odhadováno cca na 2500 - 3200 let před Kristem. Mystické pohřebiště Newgrange bylo objeveno v roce 1699, kdy zde vesničané hledali stavební materiál. Do té doby bylo zcela skryto lidským očím, protože splývalo s výškou okolního terénu. Tato stavba i další menší památky na megalitickou kulturu po celém Irsku sehrály svou důležitou roli i po příchodu Keltů. Ti ostrov osídlili zřejmě v několika vlnách v letech 500-150 před naším letopočtem, v dobách kdy zde po původních neolitických obyvatelích, zůstaly právě jen ony záhadné kamenné stavby - vztyčené kameny a mohylové hroby. Keltové si je začlenili do své mytologie jako sídy, místa v nichž přebývá národ polobohů Tuatha Dé Danannů. Ti se tam se i svou magií ukryli právě po příchodu nových obyvatel. Newgrange je pověstné hlavně tím, že nad vchodem do chodby se nachází střešní otvor ("roof box"), kterým v době zimního slunovratu (a v několika dnech před a po něm) proniknou sluneční paprsky na pouhých sedmnáct minut až do pohřební komory, než vnitřek hrobky po zbytek roku opět pohltí temnota.


Videá

26. června 2007 v 21:30 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

VIDEÁ



















Nadprirodzené bytosti

26. června 2007 v 17:28 | hyena555 |  Mágia(egyptska, cierna,...), Taoizmus,Anjeli,...

NADPRIRODZENÉ BYTOSTI

Elfovia

Elfové jsou bytosti čistého dobra. Mají krásné špičaté uši a jsou nesmrtelní. Na hrdlech nosili zvláštní amulety, které je ochraňovaly před zlem.Vládli všem živlům (země, vzduch, voda, oheň).Uměli poručit, jeden ze živlů přiběhl na pomoc. Byli to hodné bytosti nosící dlouhé průsvitné hábity. Žili v lesích(vše možně). Byli moudří a krásní. První živé inteligentní bytosti na zemi. Na obranu používají luky a šípy.Vidějí na dálku.
Elfové jsou známou rasou, žijící zpravidla hluboko v lesích nebo v odlehlých údolích a roklinách. Jsou menší než lidé a zdaleka ne tak robustní. Pro své plavé vlasy a jemné rysy obličeje jsou pokládáni za velmi krásné a až poněkud změkčilé.
Protože jsou velmi inteligentní, jen neradi bojují. Jsou-li k boji donuceni, umějí být nebezpečnými soupeři. Jejich rodovou zbraní je dlouhý luk.
Největší uplatnění ale nacházejí elfové v povoláních kouzelníků, hraničářů a alchymistů, snad i pro svou lásku k vědění. Zpravidla se příliš dobře nesnášejí s trpaslíky (každá z ras má jiné žebříčky hodnot), ale ve vašem světě tomu může být i jinak. Elfové mají rádi krásné věci, zbožňují moře a hvězdy a v jejich jazycích je na ně mnoho nádherných písní.
Elfové jsou vesměs čestní a spravedliví a jen zřídka se mezi nimi vyskytnou opravdu zlí jedinci.

Fairy

Fairy bývá často zaměňována s vílou. Narozdíl od ní je však mnohem menší a na zádech má křídla podobná motýlím. Fairy obletují květiny, najdete je na skrytých, většinou lesních pasekách. Pro kouzelníky i nekouzelníky jsou neškodné. Někdy jsou využívány jako ozdoby.

Nymfa

Nymfy jsou obdobou naší Rusalky. Žijí u vody, tančí na hladině, nebo kolem vodní plochy. Jsou charakteristické svou světlou až namodralou pokožkou a tmavýma očima. Jejich vlasy mohou být modrozelené, ale i blond až rezavé. Není známo, že by jakkoliv škodily.

Dryáda

Dryáda, neboli duch stromu, žije uvnitř starých rozložitých stromů v hloubi lesů. Přesto, že je zařazována mezi víly, nejde o stvoření tančící na palouku při měsíčku. Dryády střeží les proti vandalům, kteří by ho ničili. Ovládají svá vlastní kouzla, jako například jakýsi druh přemístění. Pokud je strom Dryády zničen, zahyne. Zbarvení kůže dryády osciluje mezi bílou a zelenou. Měří asi tak 150 cm. Vyskytuje se zvláště kolem Pentagramu.

Nopalt

Je to jedno z nejlepších stvoření na této planetě. Bývá popisována bílá vlčice, ale její podobu si pamatuje jen málokdo. Jakmile splní svůj úkol a zachrání člověka před Moatas, vytratí se z jeho vzpomínek. A to tak, že člověk přisuzuje svou změnu buď sám sobě, a nebo osobě, která mu v jeho nelehké době pomohla. Pamatovat si ji může pouze ten, kdo v ni věří. Jejím hlavním posláním je vnášet lidem do života štěstí, radost a pocit bezpečí. Osobu, která potřebuje pomoct, vycítí svým čichem stejně jako Moatas. A docela podobným způsobem jim pomáhá. Promítá jim jejich nejlepší vzpomínky a věci, které ještě nestihli udělat. Pokud jednoho člověka ovládá jak Moatas tak Nopalt, rozhoduje jen síla člověka. Buď chce žít a nebo nechá zvítězit stranu druhou. Co hraje pro Moatas je i fakt, že vzdát život a nemuset již řešit všední problémy je mnohem lákavější představa než se s nimi dennodenně potýkat. Bohužel i Nopalt zemře, pokud prohraje svůj souboj o lidský život. Jelikož je Nopalt opak Moatase, rodí se na plážích, které přijímají vysoké množství slunečních paprsků. Existuje však ještě jeden způsob, jak Nopalt zemře. Loví ho totiž černokněžníci za záměrem zničení lidstva. Svět bez Nopalt by nemohl existovat, protože jen hrstka šťastlivců se dokáže sama ubránit depresím.

Moatas


Je to jedno z nejhorších stvoření, jaké si dokážeme představit. Snaží se jen o to, aby dohnal lidi k sebevraždě. Tomuto přispívá i jeho vzhled. Již odedávna je popisován jako černý ještěr, přibližně 2 m vysoký, chodící jen po dvou nohách, jeho tělo je pokryto šupinami. Ty jsou však zvláštní tím, že jsou napuštěné jedem. Za svými oběťmi se přemisťuje pomocí mysli, vycítí místo, kde má šanci na úspěch. A kořist, kterou si vyhlédne, už jen tak nepustí, pronásleduje ji, dokud nedocílí svého. A málo lidí mu může uniknout bez cizí pomoci. Žije prakticky po celém světě a nejvíce si libuje v temných prostorech, kde je prakticky neviditelný. Největší koncentrace jich je ale ve velkých městech, kde je nadmíra lidí plných stresu a zoufalosti. To je totiž jediné, co potřebují ke svému ďábelskému plánu. Hledají totiž lidi, kteří se v někom zklamali a bojí se ostatních lidí. Číhá na ně v temných parcích, kam se spousty lidí chodí procházet a přemýšlet. Tehdy mají nostalgickou náladu a Moatas svou příležitost. Nabourává se lidem do mysli, kde jim dodává pocit zoufalství, samoty, prázdnoty, méněcennosti a ti, kteří nemají sílu zvládnout tíhu vlastních myšlenek, pak ukončí život. Záměrně lidem podsouvá ty nejhorší vzpomínky, jako jsou křivdy, rozchody, hádky, vlastní chyby, vše na co by člověk raději zapomenul. On je však dokáže vybavit v plné síle a ještě k nim něco přidat. A tím sprovodil ze světa nejednoho člověka či kouzelníka. Moatas se živí negativními emocemi, které ze sebe člověk vydává. A rodí se v podzemních bažinách v místech, na které nikdy nedopadl ani jediný sluneční paprsek. Jeho vývoj trvá přibližně dva týdny. A zemře, pokud mu někdo unikne. To vypadá jako zřídkakdy viděný jev, protože málo lidí dokáže odolat jeho síle, ale jako spousta věcí na tomto světě má i Moatas svůj opak, který lidem dodává pocit bezpečí, přátelství a lásky. jmenuje se Nopalt.

Sonog

Je to malá kouzelná bytost, která nemá přesnou podobu, protože se mění v to, co chce bytost, kterou navštívil. Jeho tvar mimo sen nebyl nikdy pořádně zjištěn, ale různé domněnky vypráví o malém mužíčkovi stvořeném z mlhy. Vkrádá se lidem do spánku, kde následně vyvolává sny, a to je velmi důležité, neboť člověk se ve svých snech nevědomky srovnává s děním, které prožil, když byl vzhůru. A kdyby lidi neměli sny, bylo by to velmi nebezpečné. Zlé druhy těchto stvoření mohou způsobovat noční můry. Sonog nedělá rozdíly mezi kouzelníky nebo lidmi kouzelnické umění neovládajícími. Není způsob, jak Sonoga přivolat, protože se zjevuje pouze lidem, kteří si to zaslouží. Jsou černokněžníci, kteří neovládají nitrozpyt, a snaží se polapit Sonoga všemožnými pastmi a s jeho pomocí se dostat lidem do snu, což může mít neblahé následky. A opravdu zručný kouzelník by se mohl kdykoli dostat člověku do mysli i za bdělého stavu. Proto jsou velmi dobře chráněni před polapením, které je velmi náročné. Kouzelník musí během svého snu vědomě probudit svou mysl, která skřítka uvězní v jeho hlavě. Sonogové mají i pro tento případ dar iluzí. Mohou člověku vnuknout představu, že mu například hoří hlava nebo že ho někdo volá, a odvrátí tak mysl člověka k pozornosti na jiný předmět a sami potom uprchnou. Sonog se živí malou částí lidských emocí, které vzniknou při snu. Vznik nového Sonoga je velmi vzácný, protože se musí sejít velké množství přírodních jevů, například: duha, mlha, déšť, slunce a další. K tomu ještě musí být vhodné přírodní podmínky.

Víly


Víly, neboli rusalky, jsou svůdná stvoření, která mají svůj původ v Evropě. Jsou to půvabné mladé dívky - nebo tak alespoň vypadají. Jejich krása je přímo závratná a dokáže přimět muže k nejrůznějším pošetilostem. Mají dlouhé vlasy, jež jsou tak světlé, že se zdají být bílé. Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a jsou využívána kouzelníky především k dekoraci. Žijí v lesích na pasekách a jsou vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců, mají hašteřivou povahu, ale protože jsou velmi marnivé, zkrotné, májí-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit!!! Rozmnožuje se kladením vajec. Dokáže vrhat oheň. Pokud se rozčílí, její tvář se protáhne a ztratí svou krásu.
V dřívějších dobách se lidé báli všeho nadpřirozeného a hlavně toho, co se nedalo logicky vysvětlit. Každý kdo byl jen obviněn sousedem, mohl být upálen. Víly byli většinou dobré a spíše pomáhaly než škodily. Nikdy nebylo dokázáno, že víly jsou opravdu mezi námi. Někdo věří a někdo se jen směje s představou že je to pouhý výplod fantazie. Lidé občas tvrdili že se s takovou vílou setkali. Stále však nikdo neví co je pravda a co pověst.
Horské víly jsou velmi krásné. Oblékají se do jinovatky a modrých a růžových stínů. Bydlí vysoko v horách, kam se nikdo nedostane. Horské víly osévají horská úbočí květinami, hrají si s kamzíky, zastavují laviny a dohlížejí na pastýře a jejich stáda.
Každá rostlina má svou vílu, která ji chrání. Když rostlinka onemocní, víla jí dodává sílu k uzdravení. Pokud květinu někdo utrhne, víla zůstane u ní, dokud nezvadne. Víly milují přírodu a chrání její čistotu a krásu. Zjevují se jen lidem s čistým srdcem.
Mnoho pověstí vypráví o tom, že život lidí je v rukou tří víl, které rozhodují o jejich zrození, životě i smrti. Takovým říkáme sudičky. První sudička je velmi krásná. Pomáhá nám narodit se. Druhá spořádá na nebi nit našeho života. Na jejím konci svítí hvězda. Třetí sudička rozhoduje o smrti - jednoho dne přistřihne nit života a něčí hvězda spadne a zhasne.

A Trochu si ich ešte rozdelíme =)

ALFEN:Norské víly, které velmi často hledají kontakt s lidmi. Jsou velmi citlivé. Na toho, kdo je rozzlobí, například hlasitým křikem nebo jinak nevhodným chováním, mohou dokonce seslat nemoc.
ALVEN:Praktické neviditelné víly, které žijí v Norsku, hlavně ve vodách. Aktivní jsou hlavně v noci.
BROWNIE:Malý skotský duch domu, který je vždy spojen s určitou rodinou, třeba i po několik generací a údajně ji chrání před zlem.
HOLDA:Víla ze středního Německa odměňuje lidi, kteří usilovně pracují a trestá lenochy. Bydlí často u rybníka a prý nádherně zpívá.
NYMFY:Všeobecné označení pro řecké víly, které rády tancovaly v přírodě a také se pokoušely navazovat spojení s lidmi.
SKOGSRA:Švédská víla, která působí v přírodě. Bydlí v horských jeskyních a prý se dokonce umí proměnit ve strom.
DIVOŽENKY:Velmi nebezpečné víly, které žijí v našich lesích. Často k sobě přivábili mladé muže a pak je utancovaly k smrti.
RUSALKY:Někdy se jim také říká "vodníkovi dcery". Vyskytují se v okolí rybníků, jezírek, řek a potoků. Tancují při měsíčku a zpívají. Lidem neškodí. Rusalka si dokonce mohla vzít člověka za muže.
HOSPODÁŘÍČEK: Domácí skřítek. Nejčastěji bydlel na teplém místě a kamen nebo pece. Hospodyně na něj vždy pamatovala s mističkou něčeho dobrého. Pokud na něj zapomněla nebo byla líná a nepořádná, skřítek se rozzlobil a začal lidem kolem znepříjemňovat život.
čerpané z http://world-of-magic-super.blog.cz (ALE NIE VŠETKO !!!)

Anjeli a duchovia

25. června 2007 v 21:04 | hyena555 |  Mágia(egyptska, cierna,...), Taoizmus,Anjeli,...

ANJELI

Meditácia

Představíte si sami sebe, jak přicházíte na místo, kde je Vám moc dobře, kde je krásně a klid. Volte přesnou trasu, nejlépe místo,které znáte. Jako příklad použiju moře - pláž. Takže - konkrétní cesta - jakkoliv nelogická bude třeba od dvěří Vašeho bytu, které dobře znáte dolů po schodech a jakmile otevřete dveře od domu, budete na pláži. Bude to ta nejhezčí pláže, jakou si umíte představit a možná se Vám odtud nebude chtít. Tak se tam můžete chvíli procházet ale nechoďte daleko, aby jste se neztratili! Poté kousek od Vás něco zahlédnete, přijdete blíž a ona to bude cedule. Taková tabule, na jakou se věší inzeráty a nabídky. Nebo to může mít podobu vývěsního štítu restaurace. Na té tabuli , nebo na tom štítu si představíte několik nabídek, jak tam inzerují a nabízejí své služby andělé. Jednu z těchto nabídek si vyberete a smažete ji, a nebo si utrhnete lístek s inzerátem. Chvíli budete u té tabule stát a čekat...Za chvíli by se k Vám měl připojit Vás anděl... Toho si představuje každý jinak a nedoporučuji si představovat nikoho konkretního... Pozdravte ho, poděkujte mu, že k Vám přišel a zeptejte se ho, jeslti Vám pomůže. Pokud máte pocit, že ne, nechte ho s díky odejít a počejte na jíného. Pokud ano, vezměte ho za ruku a odveďte si ho domů stejnou cestou, jakou jsem přišli. Doma se potom můžete z meditace vrátit a svého anděla by jste měli několik dní cítit vedle sebe, postupně se bude pocit vytrácet, ale anděl bude stále s Vámi!! Odejde, až bude vědět, že ho nepotřebujete, nebo ho sami propustíte. Pokud by jste měli s touto meditací problémy, je zde druhá možnost, s menším použitím fantazie.

Inzerát


Vezmete si papír a tužku, ujasněte si, k čemu Vašeho anděla budete potřebovat a napište inzerát podle Vašeho nejlepšíjho svědomí a vědomí:o) Příklad:
24 letá, bláznivá čarodejnice hledá anděla, který by jí pomohl stvořit sco nejhezčí a nejrozumější stránku o andělích, aby se i ostatní něco nového naučili. Potřebuji, aby se ke mě dostavil co nejrychleji, protože ji právě píšu a potřebovala bych, aby se všem líbila a něco jim přinesla. Zn: Svatozář podmínkou:o) Tento izerát napiště prosím na papír, který budete nostis tak týden v peněžence, nebo kapse. Zhruba během týdne se k Vám anděl dostaví :o) (někdy hned, nekdy později, pokud to jen zkoušíte a nic oprvadu nepotřebujete, nemusí přijít vůbec...)


DUCHOVIA


Biela paní


Mno takže je to nejznámější strašidlo v naší republice. Je to duch Perchty z Rožmberka, která žila v 15. století a za života jí její manžel způsoboval velké utrpení. Po své smrti se začala zjevovat jako postava v bílém plášti na různých hradech, hlavně na Rožmberku a taky v Českém Krumlově. Za noci chodí po hradbách a na chodbách chrastí klíči. Dcera Oldřicha II. z Rožmberka a Kateřiny z Vartemberka.
V roce 1449 byla proti své vůli provdána za krutého šlechtice Jana z Lichtenštejna, jenž ovdověl. Do manželství vstupovala bez lásky a s obavami. Právem - zlý manžel ji psychicky i fyzicky týral, o čemž svědčí korespondence. Ani otec, ani bratr jí však nemohli pomoci - tehdy bylo nemyslitelné, aby se žena vzepřela manželovi, byť s ní zacházel sebehůř. Záminkou k ukrutnostem se Lichtenštejnovi pravděpodobně stalo Perchtino věno, které měl po svatbě získat. Oldřich II. prý ale s vyplácením otálel. Nebohou Perchtu vysvobodila až manželova smrt. Jako vdova se natrvalo uchýlila k bratrovi Jindřichovi IV. z Hradce, kde se stala "dobrou vílou panství". Kruté životní zkušenosti prohloubily její pochopení pro neštěstí druhých; vykonala mnoho milosrdných skutků. Její zásluhou také v Hradci vyrostla část zámku, za což prý chudým vždy o Velikonocích přilepšovala - rozdávala teplé pokrmyvčetně sladké kaše. Toto "nasycení chudých"se v Jindřichově Hradci stalo uznávanou tradicí. Perchta zemřela roku 1476, smrtí ale její samaritánská činnost údajně neskončila.
Zakrátko po pohřbu Perchtu mnozí zahlédli jako průsvitné zjevení v bílých šatech. Objevovala se pokaždé s klíči za pasem, vždy v sídlech Vítkovců. Pokud jí na tváři zářil úsměv a na rukou měla bílé rukavice, zvěstovala rodu štěstí. Černé rukavice a smutný pohled přinášely neštěstí nebo smrt; červené požár. Bílá paní milovala děti a potomky příbuzných chránila. Když chůvy usnuly a nemluvňata plakala, vždy je potají konejšila. Zvláště si oblíbila posledního Rožmberka Petra Voka.
V Jindřichově Hradci se objevila před smrtí posledního zámeckého pána z Hradce, Jáchyma Oldřicha. V rudých rukavicích ji prý zahlédli před ničivým požárem zámku v roce 1773. Druhou ženou, jež mohla sloužit za předlohu jindřichohradecké bílé paní, je Markéta z Hardeka, druhá manželka Jindřicha II. z Hradce. Měli spolu čtyři syny a dceru. Po smrti manžela se vdova s dcerou uchýlila do kláštera v Českém Krumlově. Do Hradce prý přijížděla na návštěvu vždy bíle oděná . Je možné, že rozdávání pokrmů chudým na Zelený čtvrtek souviselo s její zbožností a byla to ona, kdo tuto tradici v Hradci zavedl. Zemřela v Krumlově roku 1369.

Poltergeist

Je to duch, který se vyžívá v tom, aby dělal největší randál, bordel, chaos.... Rozhazuje v domech i bytech věci, způsobuje hluk´.
PROJEVY : klepáním, schazuje talíře a knihy z polic, houpá s lustry, posouvá předměty a nábytek.....
Nemyslete si že se objevuje jen v zahraničí. Bylo dokázáno že se objevil i v České republice, přibližně na Brněnsku, kde se v jednom domě převrátil stolek, rozhoupaly hodiny, rozkýval se lustr.
Mno dá se říct že vědci jsou na toto krátcí a sami neumí určit jak tyto události vznikají a jak to mají vysvětlit.
čerpané z http://world-of-magic-super.blog.cz

Bájny tvorovia

25. června 2007 v 20:07 | hyena555 |  Mágia(egyptska, cierna,...), Taoizmus,Anjeli,...

BÁJNY TVOROVIA

Fénix

Je posvátný bájný pták Egypťanů, zobrazovaný jako zlatý sokol s hlavou volavky. Byl pokládán za ztělesnění slunečního boha. Je to symbol ptáka, který se v určitých časových obdobích (500, 1000, 1481 let) (někde se píše, že každých 100 let) sám spálí a do tří dnů znovu povstane ze svého popela. V tomto smyslu se také používá jako symbol Krista a nesmrtelnosti. Jinak také symbolizuje vzkříšení, nesmrtelnost a nezničitelného ducha lidstva.
Čínský Fénix (Feng-chuang) nemá s evropským Fénixem nic společného, snad kromě toho, že má také mytologický původ. O ptácích Feng-chuang se objevují zmínky již v textech z konce 2.tisíciletí př. Kr. V jednom komentáři k "Letopisům jara a podzimu" ze 4. století př. Kr. se píše, že mužský Fénix, ženský Jednorožec a magická bytost, totiž zelený drak, červený pták, bílý tygr, želva - "tmavý válečník", jsou znamení, že zemi vládne dobrý král. Feng-chuang je druhé ze čtyř zázračných zvířat a král opeřenců. Je-li zobrazen s drakem, symbolizuje drak císaře a Fénix císařovnu; tento symbol ženského Fénixe je pozdějšího data.


Vlkodlak

V angličtině Werewolf, znamená muž-vlk. Představa, že lidé se za přispění démonů a určitých podmínek, především pod vlivem úplňku mohou proměňovat ve vlky, vznikla už v antice. Dosvědčují to mimo jiné některá místa v Ovidiových Proměnách. V západní Evropě, ve Skandinávii a ve slovanských zemích byla víra na vlkodlaky spojena s vírou v upíry. Z období středověku se dochovaly četné knihy o magii, popisující lidskou proměnu ve vlka přiložením kouzelného opasku nebo natřením kouzelnou mastí, většinou po svlečení oděvu ve volné noční přírodě. Vlkodlak se podle pověr živí krví a syrovým masem, mnohdy lidským, což mu dodává nejen mimořádnou sílu, ale nadpřirozené schopnosti

Jednorožec


Vystupuje obvykle v podobě koně s jedním rohem, který je chápán jako falický symbol, ale protože sedí na čele, sídle ducha, je chápán současně jako sublimace sexuálních sil - a tím vystupuje i jako obraz panenské čistoty. V Zoroastrismu je symbolem čisté síly. V křesťanství je symbolem síly a čistoty. Podle pověsti může být jednorožec chycen a zkrocen pannou, v jejímž klíně spočine.
Čínský Jednorožec (Čchi-lin) nemá s evropským mnoho společného. Čchi-lin je popisován jako zvíře s tělem jelena a někteří badatelé vycházejí z toho, že se opravdu mohl vyvinout z nějakého druhu jelenovitých. V podrobnějších popisech má však Čchi-lin kravský ocas, rybí šupiny, oddělené prsty na nohou (někdy deset prstů na každé noze) a jeden srstí pokrytý roh. Společně s drakem, Fénixem a želvou patří ke "čtyřem zázračným zvířatům" (s'-ling) nebo k pěti zvířecím druhům coby "vůdce srstnatých zvířat". Odpradávna symbolizuje požehnání týkající se dětí. Oblíbené jsou tisky s nápisem "Čchi-lin nosí syny", kde je zobrazen chlapec na Jednorožci, jak jede přes mraky. Podle jiné bajky nezašlápne Čchi-lin nic živoucího, dokonce nevstoupí ani na vzrostlou trávu. Tyto vlastnosti spolu s jeho srstí porostlým rohem přispěli k tomu, že symbolizuje dobrotu. Všeobecně znamená zobrazení Čchi-lina přání, aby přinesl požehnání.

Bazilišek

Nejhrůznější z mýtických stvoření se objevuje v legendách Východu i Západu jako představitel zla, neřesti a nemoci (případně i ďábla). Měl smrtící pohled a každý, kdo sním chtěl bojovat, ho mohl pozorovat jen v zrcadle. Je zobrazován jako spojení kohouta a hada. Netvor podoby kohouta s tělem rudohnědého ještěra chrastí šupinami a mění zelenou zem v prašnou poušť. Je to bazlišek....
Bazilišek je blízkým příbuzným Draků. Jeho popis kolísá mezi plazí a ptačí podobou. Nejtypičtěji je popisován co by rudohnědý ještěr s ptačí hlavou a křídly podobnými do posledního pírka kohoutovi. Jeho pařáty jsou stejně jako kohoutí nohy obdařeny ostruhami, jimiž dokáže zasadit zničující úder. jeho popisovaná podoba nejčastěji kolísá mezi kohoutí a plazí či hadí podobou. Jako je Drak připodobňován k "velkému"králi nestvůr a oblud, je bazilišek "malým" králem, jakýmsi princem následníkem. Tato skutečnost byla často zpodobňována učenými mnichy přikreslováním malé královské korunky na temeno obludy.
Bazilišek je netvorem z nejnebezpečnějších, jeho chov v domácích podmínkách není rozhodně doporučený. Tento netvor je totiž nebezpečný na tolikero způsobů, že bezpečný život s ním je možno téměř vyloučiti. Sekrety baziliška jsou totiž velmi nebezpečné. Tato jedová substance je prudce vzlínavá a již její blízkost je smrtelným nebezpečím. Účinky jedu baziliška jsou předčasná rigor mortis (mrtvolná ztuhlost) všech údů. Tyto projevy pak daly vzniknout povídačkám o pohledu baziliškově, který působí petrifikaci osoby, která mu do očí pohlédne. Já osobně souhlasím s hypnotickým vlivem baziliškova pohledu. Tento projev doprovázený rychlou otravou s téměř okamžitou křečovitou ztuhlostí oběti je jasným vysvětlením. Bazilišek pak podoben pavoukům ztuhlou oběť odnáší do svého doupěte, kde se jí živí. Podoben draku je i bazilišek všežravcem dávajícím přednost masité potravě. Leč v dobách chudoby a nedostatku jiné potravy dovede se tento ptakoplaz živit i rostlinnou potravou.
Zrod baziliškův z mláděte, až do dospělého jedince je zahalen tajemstvím a těžko uvěřitelnými fámami, evidentně zplozenými vyděšenými sedláky.
Po vsích se říkalo, že bazilišek se zrodí z kulatého vejce bez žloutku sneseného černým kohoutem. Toto vejce musí být sneseno jen je li Sírius na obloze. Spatří li toto vejce těhotná ropucha, zamiluje se do něj a snese u něj své vlastní vajíčka. Poté se o svá mláďata stará. Působením jedu baziliška na skořápce vejce zhynou vlastní mláďata ropuchy. Adoptivní matka se však dál stará o baziliščího nalezence. Po prvých projevech života, kdy se bazilišek začíná klubat, se ropucha zděsí svého činu a prchne. Prvý dech čerstvě narozeného baziliška jedním úderem rozrazí zem až na pět sáhů hlu-boko. Spokojený bazilišek se zavrtá do průrvy a snaží se tam dospět. V dospělém stavu nabývá velikosti koně. Chřestíc šupinami se vydává do světa ukojit svůj nekonečný hlad a působit zlo a zmar. Kudy projde, zůstává poušť, pekelný smrad a morová rána. jeho největším potěšením je jedovatě kálet do obecních studní a przniti dobytek na loukách.
Ač litujeme zneužitých kravek i pokálených studní jest nám pouze toliko se pousmáti nad popisem rozmnožovacího cyklu baziliška. S tak komplikovaným procesem zrodu by byl jakýkoliv živočišný druh prakticky odsouzen k okamžitému vyhynutí. Bazilišek se rodí z kulatého vejce, podobně jako ostatní plazi. Vejce pochopitelně není sneseno černým kohoutem. Vliv Síria na kvalitu snůšky není prokázán, leč noční čas využit samicí baziliška pro snášení vajec je více než pravděpodobný. Ropucha pak těžko může býti baziliščímu mláděti matkou, daleko spíše se stává jeho první potravou. Lov na baziliška, který byl praktikován byl velice komplikovanou záležitostí. Proti pohledu baziliška bylo doporučováno nastavit netvoru zrcadlo, aby ochutnal vlastní medicínu. Vzhledem k tomu, že o úspěšných lovcích nebyla nikde nalezena zmínka, je možné souditi, že odvážní lovci pouze obohatili netvorův jídelníček. Co činil bazilišek s ukořistěným zrcadlem jest pouze v oblasti dohadů.
Daleko úspěšnější loveckou metodou bylo použití kuny či lasice. Zdá se že lasicovité šelmy jsou imunní vůči baziliškově jedu a mohou ho tak zranit, či přímo zabít. Podobný vliv má též kohoutí zakokrhání. Proti jedu pak údajně též pomáhá odvar z routy, či vlčí oměje. Bazilišek je pro mágy a hlavně alchymisty velmi užitečným a zajímavým tvorem. Kromě všestranně použitelného baziliščího jedu, který je nepostradatelným pro špičkové vrahy, je hojně používaný popel z baziliška. Tomuto popelu je připisována schopnost zhojniti bohatství. Ve středověku byla rozšířena pověra, že bazilišek, jsouce od přírody nepřejícným a zlým netvorem, požírá nádherné drahokamy, aby je lidské oko nikdy nemohlo spatřit a potěšit se jejich krásou. Polapen a usmrcen může pak býti zpopelněn. Mnohými destilacemi popela z baziliška se rtutí a jinými ingrediencemi je možno za příznivé konstelace hvězd získat zpět sežrané vzácné kameny. Úspěšnost oněch drahokamotvorných destilací byla pravděpodobně vzhledem k příslovečné chudobě alchymistů značně pochybnou. Bazilišek tak jak jej známe dnes je malým ještěrem z čeledi leguánovitých, nemajícím absolutně nic společného s kohouty a zkázou, kterou šířil jejich středověký předek. Jejich přirozeným výskytem je oblast Kostariky a Guatemaly v Jižní Americe. Živí se hmyzem a plody rostlin a malými bezobratlými živočichy. Dorůstá až do délky 80 cm. O původní velikosti koně tedy nelze hovořit. Samice klade do 15 vajec zcela přirozenou cestou, bez pomoci černých kohoutů, či zmatených ropuch. jeho dříve tak obávaná schopnost tvořit jed se zdá úplně vymizela.
Bazilišek je velmi mrštný a rychlý. V případě ohrožení dokáže vyvinout až rychlost kolem 10km/h. Na krátkou vzdálenost dokáže běžet tak rychle, že je schopen se pohybovat i po vodní hladině.

Drak

Ztělesňuje bohu nepřátelské prasíly, které musí být přemoženy. V Apokalypse je drak jako symbol Satana přemožen archandělem Michaelem. V pohádkách vystupuje drak jako strážce pokladu nebo unesené princezna (panny = čistoty) ztělesňuje tak těžkosti, které musí být překonány před dosažením cíle.
Narozdíl od evropské mytologie je čínský Drak dobromyslné zvíře - symbol mužské plodící přírodní síly (jang). Od dob dynastie Chan (206 př. Kr. - 220 po Kr.) je zároveň symbolem císaře nebo syna nebes. Je prvním ze "360 šupinatých zvířat" a páté zvíře čínského zvěrokruhu.Jako jedno ze čtyř zvířat světových stran je drak spojován s východem, se stranou vycházejícího slunce, zrodu, jarního deště a deště vůbec. Zde se mu říká modrozelený drak (čching-lung) a jeho protějškem je bílý tygr (paj-chu), vládce západu a smrti. Na obrazech jsou často znázorněni dva draci, kteří si v oblacích hrají s míčem nebo perlou (= hrom) - což způsobuje déšť.
Kosmologická zkoumání rozlišovala již brzy čtyři kategorie" za prvé nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují obrozující sílu nebes, za druhé draky - duchy (šen-lung), kteří nechávají padat déšť, za třetí zemské draky (ti-lung), vládce pramenů a vodních toků, a za čtvrté strážce pokladů(fucang-lung). Navíc existovali podle lidových představ čtyři dračí králové (lung-wang), z nichž každý střežil jedno ze čtyř moří, obklopujících zemi.
Drak a Fénix ztělesňují mužskou a ženskou přirozenost a jsou symbolem manželů.

Pegas

Slovo Pegas( nebo také Pégasos ) označuje v řecké mytologii bájného koně.
Pégasos je v řecké mytologii okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pégasos z těla své matky Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž do
padla Medúsina krev.
Prý uměl létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii.
Pégasos pomohl Bellerofontovi v jeho boji s Chimérou a Amazonkami. Existuje mnoho příběhů, v nichž se spolu nacházejí Pégasos a Bellerofontés. Když však chtěl Bellerofontés vzlétnout na Pégasovi na Olymp, nejvyšší bůh Zeus se rozhněval za takovou odvážlivost. Potrestal Pégasa náhlou zuřivostí, Bellerofón se na něm neudržel a pádem na zem ztratil rozum.
Podle mytologického příběhu byl Pégasos proměněn v jedno ze souhvězdí, ale pera jeho křídel dopadla na zem blízko Tarsu a dala tak pojmenování tomuto městu. V umění bývá zobrazován jako atribut básníků.
















Kentaur

Jde o bájné zvíře z řecké mytologie.Spodní část tvoří koňské tělo,hořejší hruď a hlava člověka.Kentaur je velmi inteligentní a je schopný mluvit lidskou řečí.Kdysi byl pokládán za barbarské a neskrotné stvoření.Tito tvorové žili podle řecké mytologie divokým a nevázaným životem v lesích Thessalii.Všechen čas trávili bouřlivými a prostopášnými radovánkami.Měli velké sklony k výtržnictví.Často jsou zobrazováni,jako opilí společníci Dionýsa.
Avšak jedna světlá vyjímka tu byla.Byl to Cheirón,moudrý vychovatel několika řeckých hrdinů,jako například Achilles.Cheirón byl zěhlý v hudbě,lékařství,lovu a válečnému umění.Velmi se přátelil s Apollónem.Po jeho smrti ho Zeus vyzvedl na oblohu,jako souhvězdí Kentaura,vyzařující svou hlubokou moudrostí.





















čerpané z http://world-of-magic-super.blog.cz

PPS na emailíky

23. června 2007 v 13:26 | hyena555 |  DOWNLOAD (filmy, knihy, programy,relax. hudba,...) - spojene s magiou a zahadami

PPS NA EMAILÍKY

Boh urobil omyl :
Klikni SEM
Bordel na stole :
Klikni SEM
Zvieratá :
Klikni SEM
Znamenie :
Klikni SEM
Všade sneh :
Klikni SEM
Víkend :
Klikni SEM
Test inteligencie :
Klikni SEM
Test debility :
Klikni SEM
Sen :
Klikni SEM
Niečo ti vadí ?? (PERFEKTNÉ) :
Klikni SEM
Prekrásne fotky :
Klikni SEM
Keby ženy vládli :
Klikni SEM
Reklamy :
Klikni SEM
Fantázia a predstavivosť :
Klikni SEM



Filadelfsky experiment - časť 1

23. června 2007 v 0:34 | hyena555 |  Experimenty a pokusi
FILADELFSKÝ EXPERIMENT
Za válek docházelo vždy ke zdokonalování zbraní, vymýšlení a zkoušení nových technologií, aby si válčící mocnosti zajistily převahu a vítězství. Tyto výzkumy se neomezovaly pouze na období válek, ale samozřejmě, že když už nějaký konflikt vypukl, účastnící se státy musely se svou novou technologií či zbraní přijít co nejdříve, aby měly větší šanci na vítězství, a to samozřejmě všechny procesy urychlilo. Stejně tomu bylo i za druhé světové války, kdy obě strany hledaly nějaký způsob, jak tyto boje co nejrychleji ukončit. Americké námořnictvo (US Navy) si již od 30. let pohrávalo s myšlenkou nejlepšího způsobu kamufláže - neviditelnosti.

Každý si dokáže představit, co by se asi stalo, kdyby jedna z bojujících stran byla v té době schopná této technologie. Proto byly všechny výzkumy a experimenty přísně tajné a neoficiální a proto také vychází najevo až nyní. Oficiální název Filadelfského experimentu společně s Projektem Montauk byl Projekt duha (Rainbow - Project).Šlo o dva americké experimenty, ze kterých nepřímo vzešel i současný neviditelný bombardovací letoun Stealth - Fighter. Filadelfský experiment začal už v roce 1931 jako vědecké studium možnosti nechat předměty zmizet a nevedl ho nikdo menší než známý srbský vynálezce Nikola Tesla. Projektu se účastnilo mnoho tehdejších vědeckých osobností, mimo jiné doktor Alfred Bielek, jeden z mála, kteří zdraví přežili Filadelfský experiment, a John von Neumann, který převzal celý projekt po odvolání Tesly v březnu 1942. Sám Tesla zemřel o deset měsíců později v lednu 1943.

V roce 1934 se projekt přestěhoval na východní pobřeží, do Institutu pro pokrokové výzkumy v Princetownu, jehož členem byl i Albert Einstein. Ačkoli jeho sjednocená teorie pole (Unified Field Theory) byla použita jako základ experimentu, sám se nikdy přímo na činnosti skupiny nepodílel. Jednalo se o využití účinku velmi silného elektromagnetického pole na povrchové plavidlo s posádkou. Pole bylo vytvořeno pomocí magnetických generátorů (degausserů). Do činnosti tak byly zapojeny pulzující i nepulzující generátory, aby vytvořily obrovské elektromagnetické pole na plavidle a rovněž kolem něj. Elektromagnetické pole mělo sloužit k dosažení cíle - zmizení objektu, to znamená k překonání a rozbití čtvrtého rozměru - času, který jednoznačně určuje trojrozměrnou realitu. Zjistili, že pátý rozměr se skládá z rotujícího geometrického místa nebo spirály, která určuje rychlost a směr plynutí času. Změnou času, ve kterém se objekt nalézal, mohli údajně dosáhnout jeho mizení a opětovné objevení. První dva pokusy v letech 1936 a 1940 probíhaly bez účasti posádky a byly považovány za úspěšné. Třetí pokus se konal 12. srpna 1943 již za účasti posádky na bitevní lodi Eldridge (námořní křižník DE 173).

Tento pokus už vedl John von Neumann, který využil vlastního přístupu a vytvořil systém centrálního rotujícího elektromagnetického pole na kritické frekvenci, ve které dochází k vzájemnému působení s pátým rozměrem, což by jí umožnilo stát se neviditelnou. Následky vystavení lidského organismu poli s tak vysokou frekvencí mohly být podle některých vědců tragické, ale Neumann chtěl dodržet termín, a tak se pokus uskutečnil. Když experiment začal, objevilo se mlhavé zelené světlo, podobné tomu, o kterém vyprávějí lidé, kteří přežili události v Bermudském trojúhelníku popisující světélkující zelenkavou mlhu. Brzy byla celá loď zahalena do této mlhy a plavidlo se společně s posádkou začalo vytrácet z dohledu lidí dokud nebylo vidět nic, kromě jasně vymezeného tvaru lodního trupu ve vodě, ovšem za předpokladu, že pozorující osoba byla dostatečně blízko, aby viděla, a přesto venku z pole. Po několika desítkách minut se loď znovu objevila na místě, kde předtím zmizela, ve filadelfských docích. To však nebylo všechno: později bylo oznámeno, že se loď během doby pokusu objevila v Norfolku, ve vojenském námořním přístavu ve Virgínii, což je místo vzdálené přes 400 km! To znamená,že se podařilo nejen zneviditelnit obrovskou válečnou loď, ale také tento několika set tunový kolos teleportovat.

To ale nebylo poslední překvapení, které čekalo na vědce po opětovném objevení lodi: část lodi byla poškozena, některé části chyběly úplně, ale nikdo nedokázal dát spolehlivou odpověď, co se vlastně stalo. Část posádky zmizela také, někteří byli pevně zapuštěni do trupu lodi (jede námořník měl do lodi zapuštěny pouze ruce, tak mu mohly být amputovány a je to jeden z těch, kteří se nezbláznili). Zbytek členů posádky byl v úplně vyšinutém stavu hysterie nebošílenství, a ti byli převezeni do nemocnice Bethesda Naval Hospital, kde byli drženi odloučeni od světa po zbytek trvání války a kde jim byla poskytována odborná pomoc, když jim začala vynechávat paměť, případně když přestali ovládat svá těla. Muž takto zasažený se o své vlastní vůli nemůže pohnout, pouze tehdy, když dva nebo více z těch, kteří byli na lodi s ním, rychle přijdou a dotknou se ho. Jinak "ztuhne”. Pokud ztuhne, jeho pozice musí být pečlivě označena, protože tak ztrácí svou viditelnou podobu. Pak se musí nejnovější člen posádky přiblížit k označenému místu, kde najde jen obličej nebo pouhou kůži ztuhlého muže. Jeho stav trvá většinou kolem hodiny, někdy však také celý den nebo noc, ale někdy také mnohem déle. Jednou to trvalošest měsíců, než muž "rozmrzl”.

Tyto "hluboká ztuhnutí” nejsou psychického původu. Je to výsledek hyperpole, které vzniká uvnitř pole těla jako následek účinku elektromagnetického pole s tak vysokou frekvencí. Pro záchranu "hluboce ztuhlých” se muselo zkonstruovat speciální komplikované zařízení za více než 5 milionů dolarů. Když jeho stav trvá více než 24 hodin, obvykle se takto postižený člověk zbláznil - mluvil nesmysly a bláznivě pobíhal. "Hluboce ztuhlí” lidé nevnímají čas tak jako ostatní. Jsou jako lidé v kómatu, žijí, dýchají, vidí a cítí, ale přesto si mnoho věcí neuvědomují, například si neuvědomují přesně ani plynutí času. Lidé, postižení lehčím stupněm, si oproti tomu čas velmi přesně uvědomují. Mnoho lidí z původní posádky nezůstalo. Většina se zbláznila, jeden prošel zdí za vidinou svéženy (nikdo ho již nikdy nespatřil, ikdyž okolní oblasti byly pečlivě prohledány, nebylo z něj nalezeno nic - na druhé straně zdi se už neobjevil). Jeden muž nesl malý kovový kompas a z ničeho nic začal hořet. Další přiběhl, aby se ho dotkl, ale vzplál taky.

Alfred Bielek a jeho bratr se za strašných zmatků, které probíhaly na palubě v průběhu pokusu, kdy lidé a věci mizely, snažili co nejrychleji dostat z lodi, a tak se rozhodli skočit přes palubu. Alečekalo je ohromné překvapení. Místo, aby dopadli do vody, jak by se mohlo asi očekávat, ocitli se ve vojenském zařízení v Montauku, ve státě New York, ve Fort Hero. Ne však v roce 1943, ale o 40 let později, v roce 1983. Setkali se tam s o 40 let starším doktorem Johnem von Neumannem, který pracoval na experimentu pod názvem Phoenix, pokračovatelem experimentu Rainbow. V Montauku byli ve vojenském podzemním zařízení mimozemšťanů, s vyspělým počítačovým systémem a dokonalým vybavením. Viděli helikoptéry, tryskový letoun Boeing 474, dokonce měli možnost podívat se na barevnou televizi, to všechno bylo ve 40. letech zatím nedosažitelný sen. Zůstali v této časové zóně asi 12 hodin. Poté, co jim von Neumann řekl, že Filadelfský experiment a projekt Phoenix se spolu spojily v hyperprostorové bublině a že je nezbytné, aby se vrátili na Eldridge a zničili zařízení (připustil, že vytvořil umělou realitu, které se nedá ovládat), umístili je do časového tunelu a spustili energii. Když se vrátili na Eldridge, lidé na palubě hořeli a všude pokračovala davová hysterie, tak šli dořídící místnosti a rozbili zařízení. Dříve než pole skutečně přestalo působit, skočil Alfredův bratr Duncan znovu přes palubu a vrátil se zpět do roku 1983. stárnul však velkou rychlostí a velmi brzy zemřel.

Zajímavé je, že Neumann byl v roce 1983 již několik let oficiálně po smrti. Jedno z možných dalších vysvětlení by mohlo být, že se Eldridge během pokusu dostal do paralelního vesmíru, kde je možná mnoho věcí podobných, ale mnoho jich je také zcela jiných. Další možné vysvětlení je, že jeho smrt byla pouze zastírací manévr: A. Bielek totiž tvrdí, že Neumann skutečně v roce 1983 pokračoval s experimentem Phoenix aže jeho pohřeb byl fingovaný. Doktor Morris K. Jessup pracoval ve 40. letech - tedy v době, kdy se Filadelfský experiment uskutečnil - pro FBI, byl to světoznámý astronom, vydával vědecké publikace a přispíval do vědeckých časopisů. Měl na starosti největší teleskop na jižní polokouli, řídil několik výzkumů zatemnění, objevil některé dvojhvězdy a měl skvělé vědecké výsledky. Možná se Filadelfského experimentu sám účastnil, možná byl pouze očitým svědkem, ale vážně se o něj začal zajímat, když mu nějaký člověk - jmenoval se Carlos Allende (Carl Allen) - napsal v roce 1956 v souvislosti s Jessupovou knihou The Case for the UFO o jeho vlastní (Allenově) teorii Filadelfského experimentu. Allen také tvrdil, že je jeden z těch, kteří tento pokus přežili. Allende si začal s Jessupem dopisovat a ten mu přirozeně odpovídal stejným způsobem, jako každý autor na dopisy svých fanoušků. Nějakou dobu po navázání této korespondence požádala ONR (Office of Naval Research - Kancelář námořního výzkumu) Jessupa, aby se dostavil do Washingtonu.

Musíme si připomenout, že cenzura zadržela všechny informace o tomto experimentu, kromě jediného krátkého článku ve filadelfských novinách. Ukázali Jessupovi kopii jeho knihy, do které někdo ručně vepsal obsáhlé poznámky k jeho teoriím týkajících se Filadelfského experimentu a činnosti UFO a která se záhadně objevila v Kanceláři námořního výzkumu. Dotazovali se Jessupa, jestli poznává rukopisy zjevně tří různých lidí, kteří své poznámky označili svými iniciálami. Jessup měl pocit, že poznává jedno písmo jako to, které patří Allendovi, a odevzdal Allendovy dopisy ONR. Námořní oddělení dalo následovně pořídit texaskou společností VARO v Garlandu 25 zcela stejných kopií knihy poznačené poznámkami červeným písmem Jessupovi, který obdržel tři kopie, řekli, že jde o náklad jen pro nejvyšší úředníky a pro potřeby oddělení. Námořnictvo nikdy nic oficiálně o experimentu nepřipustilo, ale bezpochyby je kniha velmi zajímala. Jessup také zjistil, že se bezúspěšně pokusilo vystopovat Allenda podle zpáteční adresy na dopise a že ani další komentátoři, kteří psali o Jessupově knize, nikdy nebyli nalezeni. (Soudí se však,že to byli někteří z aktivátorů Filadelfského experimentu).

Jessup tedy začal sbírat všechny dostupné materiály a informace o Filadelfském experimentu, vyptával se státních úřadů a začal získávat o projektu ucelený pohled. Dne 20. dubna 1959 zavolal svému příteli, známému přírodovědci a ufologovi, Ivanu Sandersonovi,že odpoledne přijde a seznámí jeho a přátele s celým filadelfským případem. Ke svému příteli se ale už nedostal. Hlídač Matheson Hammockaova parku John Goode v 18:45 na své poslední objížďce našel Jessupa v jeho automobilu s hadicí nataženou od výfuku k zadnímu okénku. Okno bylo ucpáno mokrými hadry. Když přišla odborná lékařská pomoc, mohla už konstatovat pouze smrt. Ti, kteří Jessupa znali, znovu a znovu tvrdili, že nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl spáchat sebevraždu. Netrpěl depresemi a v jeho životě nedocházelo k žádným zvratům. Zdálo by se, že je šťastný, měl práci, rodinu, spoustu přátel a věnoval mnoho úsilí svému výzkumu UFO. Chyby nejspíše byla, že výzkum spojoval s Filadelfským experimentem, a proto se tak stal pravděpodobně prvním terčem který měl být umlčen. UFO a experiment by podle všeho mohli mít mnoho společného. Je s tím spojeno mnoho dalších záhadných okolností, které se vám pokusíme přiblížit příště. Můžete se také těšit na rozhovor s Alfredem Bielekem o jeho skutečnostech spojených s Filadelfským experimentem. Materiály, které sesbíral M. K. Jessup, se do dnes nepodařilo najít, je však pravděpodobné, že by mohly být schovány u Ivana Sandersona, ten je však nyní také po smrti a za svého života nic neprozradil. Proto by se také dalo říct, že vlastně neexistují žádné přímé důkazy o uskutečnění experimentu, nebo o jeho úspěších teleportovatči zneviditelnit obrovskou bitevní loď.

To vše dokázaly pochopit, pouze však na teoretické rovině, jen nejbrilantnější mozky našeho století, jako jsou například Albert Einstein či Nikola Tesla. Jediným praktickým uskutečněním se zdají být již výše zmíněné projekty, o kterých se dozvídáme z pramenů jako je kniha Filadelfský experiment (vydalo letos nakladatelství ETNA), Záhada Bermudského trojúhelníku od Charlese Berlitze. nebo jakým je například Internet. Na druhou stranu nemůžeme očekávat, že by vláda byla ochotna poskytnout nějaký důkazní materiál. Alfred Bielek se narodil jako Edward A. Cameron 4. srpna 1916, syn Alexandra Duncan Camerona. Jeho otec byl odveden k námořnictvu dříve, než USA vstoupily do první světové války. Bratr Alexandr Duncan se narodil v květnu o rok později. Edward (Bielek) šel studovat na Princetown a později na Harvard, kde získal doktorát z fyziky. Duncan šel na universitu do Edinburgu, kde také získal doktorát ve fyzice.

Filadelfský experiment - čast 2

23. června 2007 v 0:33 | hyena555 |  Experimenty a pokusi

FILADELFSKÝ EXPERIMENT



V září 1939 byli oba odvedeni jako poručíci k námořnictvu a absolovovali 90-ti denní výcvikový kurz pro důstojníky se speciálním pověřením v Providence na Rhode Islandu. Po skončení výcviku byli přiděleni k Institutu pokročilých věd na Princetownu v New Jersey a přidali se k již probíhajícímu projektu Duha (Project Rainbow). V lednu 1941 byli posláni na moře na ponorce Pennsylvania, než byla v říjnu odstavena do suchého doku v Pearl Harbour. Začátkem února 1942 se vrátili do Institutu, kde pokračovali v práci na projektu, jehož součástí byl Filadefský experiment. Dne 2.srpna 1943 se uskutečnil druhý pokus, při kterém Alův bratr Duncan zůstal v roce 1983 a brzy zemřel (viz. minulé číslo). Projekt byl přerušen a Edward nějaký čas spolupracoval na projektu Manhattan v Novém Mexiku v Los Alamos, kde se účastnil prací na vývoji první atomové bomby. Byl zatčen a obviněn ze špionáže, ale místo aby byl převezen k vrchnímu soudu do Washingtonu, byl odvezen do vojenské základny Fort Hero v Montauku, kde mu totálně vymazali paměť a odkud byl posléze poslán do minulosti (konkrétně do roku 1927, kde byl jako jednoleté dítě umístěn do Bielekovy rodiny, která ho vychovala). Tak přišel ke jménu Alfréd.

Jako Alfréd vystudoval techniku, pokoušel se o podnikání, ale neuspěl, poté prožil třicetiletou úspěšnou kariéru elektroinženýra (v této době také spolupracoval s vládou na několika projektech) a před dvěma roky odešel do důchodu. Projekt Phoenix byl pokračovatelem projektu Duha, kde se armáda kolem roku 1947 vrátila k filadefskému experimentu a snažila se vyřešit otázku, jak upravit přístroje, aby jejich účinky byly únosné pro lidi, a experiment tak mohl být využit v praxi. Projekt Phoenix začal v Brookhavenských národních laboratořích na Long Islandu a částečně se ho účastnila skupina vědců známých již z období před druhou světovou válkou, včetně von Neumanna. Byl to právě on, kdo tento problém vyřešil a sice tak,že všechny kroky experimentu nechal provádět speciálním elektronickým přístrojem, který k tomuto účelu vyrobil v letech 1949 až 1951. Takto vynalezl počítač, jehož obdoba do té doby neexistovala.

V roce 1953 se uskutečnil další pokus s jinou lodí a jinou posádkou. Byl zcela úspěšný, protože žádné nežádoucí účinky nebyly zaznamenány. Práce na projektu pokračovali dál po celá léta a jedním z jeho výstupů snad byla i technologie Stealth. K dispozici jsou také kryty pro velké lodi a nosiče zbraní, které je činí neviditelnými. Existují veřejně známé informace o tom, že americké lodě mizí z obrazovek radaru a dokonce, i když je sledovalo soukromé letadlo, prostě zmizely a o tři dny později se opět objevily na radaru o 5000km dál. Ovšem Projekt Phoenix se rozvíjel také jiným směrem. Začal se zabývat ovládáním a ovlivňováním lidských myšlenek. Bylo je prý možné pomocí vhodného zařízení přenést do počítače, kde byly uloženy a mohly být opět vyvolány. Dosáhlo se i toho, že médium s paranormálními schopnostmi mohlo vyslat svoje myšlenky a prostřednictvím počítače ovlivnit mysl jiných lidí. A tak v rámci projektu Phoenix vědci do značné míry prozkoumali, jak vlastně lidská mysl pracuje. Objevily se hrozivé možnosti ovlivňování lidského vědomí. Americký kongres, který obdržel o těchto výzkumech podrobnou zprávu, z obav před možným dalekosáhlým zneužitím výsledků vše zastavil, alespoň na oficiální úrovni.

Skupina vysoce postavených důstojníků se však možnosti ovlivňování myšlení nepřítele nechtěla vzdát. Výzkum tak pokračoval dále, ovšem nyní již v rámci přísně tajného projektu Montauk. 12. srpna 1983 se projekt Phoenix spojil s Filadelfským experimentem. Té noci projekt zkrachoval. Objevil se netvor, který vypadal téměř jako himalájský sněžný muž, jehož výška byla odhadnuta od čtyř do devíti metrů, podle míry strachu přihlížejících. Tvor ničil všechno kolem sebe. Vedoucí projektu se rozhodl stanici uzavřít. V ten moment se ale ukázalo, že mají stejný problém, jaký nastal na lodi Eldridge - nemohli stanici vypnout prostě jen tím, že zatáhnou za páky aby tak uzavřeli přívod elektrické energie. Odřízli tedy elektrické kabely, které stanici napájely, stanice však běžela dál i bez proudu. Je zajímavé,že přesně před touto situací varoval samotný Einstein již před mnoha lety: "Jestliže stvoříte vysoce komplikovaný stroj a dáte mu dostatek energie, stane se sám inteligentním." A to se také stalo. Stroj z projektu Phoenix měl obrovský počítačový komplex.

Ten zjistil, jak se napojit na zdroj elektrické energie a vložit do něj svou vlastní energii. Nepotřeboval tedy k chodu místní energii. V té chvíli jediným možným způsobem, jak zařízení zlikvidovat, bylo zničit jeho mozek, to znamená jeho počítačové a napájecí kontakty a modulátory, a rozřezat je na kusy. Tak byl v noci 12. srpna 1983 projekt ukončen. Alfred Bielek si na svůj předcházející život neměl nikdy vzpomenout, ale skutečnost vypadala jinak. V srpnu 1984 byl ve Spojených státech uveden film anglické společnosti Emi Thorn s názvem Filadelfský experiment. (Mimochodem tento film i jeho volné pokračování byl uveden v našich videopůjčovnách.) Příběh byl natočen ve Spojených státech v letech 1982 - 1983. Filmaři chtěli natáčet u budovy projektu Phoenix na Long Islandu, ale nedostali od vlády povolení. Film tedy natočili v Utahu. Pozměnili některá data a skutečnosti, například rok 1983 na 1984 a místo konání na Utah.

Změnili také datum konání Filadelfského experimentu ze srpna na říjen 1943. Ale přesto byl začátek filmu úplně přesný. Ukazuje dva muže (Ala a jeho bratra), jak se vrací zpět do roku 1983 a Al zůstává v roce 1943. Vláda Spojených států společnosti Emi Thorn řekla, že nechce, aby byl v USA distribuován. Přesto se však společnost rozhodla film promítat, a proto ho také mohl Alfred Bielek spatřit. Po zhlédnutí tohoto filmu v lednu 1986 si Bielek začal rozvzpomínat na události, které do této chvíle byly v jeho mozku násilně potlačeny. Když skontaktoval svého bratra, dozvěděl se, že jeho bratr si už vzpomněl před více než měsícem a to pomocí regresivní hypnózy. Datum 12.srpna, kdy se Filadelfský experiment uskutečnil je velice významné z důvodů, které přesahovaly naše chápání asi až do roku 1988. Podle Alfreda Bieleka má Země vlastní biorytmická pole - celkem čtyři, které všechny vrcholí k určitému datu : 12.srpna 1943, 1963, 1983 a každých dvacet let směrem do budoucnosti ale i do minulosti.

Proto mezi oběma experimenty - Filadelfským a Projektem Phoenix - nastala synchronizace, což umožnilo uzavření časové smyčky a porušení časové linie. Filadefským experimentem se zabývalo či nechalo inspirovat mnoho knih. Například The Philiadephia Experiment od Berlitze a Moora, nebo kniha How You Can Explore Higher Dimension in Space and Time (Jak proniknout do vyšších dimenzíčasoprostoru) autora T.B. Pawlického z roku 1989. Kniha se sice nezabývá podrobně filadelfským experimentem, ale dokumentuje jisté další teoretické aspekty, které s tímto pokusem souvisejí. V knize se Pawlicki vrací k základním pojmům, aby vysvětlil náš trojrozměrný vesmír a způsob, jak se tyto rozměry dostat. Začínáte u bodů, první rozměr je přímka. Dva rozměry představuje trojúhelník (je to nejmenší možné vyjádření uzavřené dvourozměrné konstrukce na papíře). Pomocí jakéhokoli předmětu si můžeme představit trojrozměrnou strukturu. Kniha se také pokouší ukázat, co se děje, když zvýšíte až za jakýsi limit, za nějž Einstein považoval rychlost světla c.

Učebnice praví, že podle Einsteina je c limitující rychlost pohybu čehokoli ve vesmíru - když zrychlíte hmotu až na rychlost světla, ztratí jeden ze svých rozměrů, stane se plochým předmětem. Ale není to tak úplně pravda. Hmota rotuje v časoprostoru a jeden rozměr neztrácí - to, že se délka předmětu pohybujícího se rychlostí blízkou rychlosti světla zkracuje, se jeví pouze pozorovateli na stanovišti, které se vzhledem k předmětu nepohybuje. Nákresy a text knihy objasňují, že když se rychlost pohybu blíží rychlosti světla, začínáte se zkracovat a pohybovat po spirále. Nejdůležitějším aspektem, kterým se Pawlicki ve své knize zabývá je tzv. anuloid neboli torus času. (Anuloid je plocha vytvořená rotací kružnice kolem přímky, která leží v rovině této kružnice a zároveň jí neprotíná). Einstein prohlásil, že v našem vesmíru neexistuje nic takového jako je přímka. Vyjdete-li z jednoho bodu kterýmkoli směrem a půjdete-li stále po přímce (nebo si budete myslet, že je to přímka) dost daleko, obejdete celý kruh a vrátíte se tam, odkud jste vyšli. To platí i o čase. Je to také uzavřený kruh, který někdy nazýváme torus času.

Co to znamená? Představit si to je dost obtížné, protože rozměrem jde o gigantickou záležitost. Znamená to, že v centru tohoto anuloidu čas plyne lineární rychlostí, po obvodučas plyne ve spirále. Když vyjdete ze středu k vnějšímu okraji, ocitnete se v jiné realitě. Jestliže budete pokračovat po okraji, dostanete se do alternativních realit, paralelních k vaší vlastní. Je to nesmírně důležitý bod z hlediska mechanismu zmizení torpédoborce Eldridge i jiných objektů. Eldridge sice cestoval časem, ale ve skutečnosti se přesunul do hyperprostoru. Projekt nepředpokládal, že by měl cestovat časem, měl pouze rotovat v časovém poli (hyperprostoru), aby se stal neviditelným. Srážka obou experimentů vlastně ve skutečnosti vytvořila otvor široký 40 let. A jaký byl důsledek? Zvýšený výskyt fenoménu UFO je patrný právě od padesátých let. Existují náznaky, že přicházejí z jiné reality než z té, kterou my považujeme za náš vesmír.

Zřejmě museli mít a mají nějakou cestu, kudy se sem dostali. Tou cestou byl patrně tento projekt, způsob, jak otevřít vstup do našeho časoprostoru a umožnit hromadný nástup na Zemi, do naší reality. Filadelfského experimentu se žádné mimozemské bytosti nezúčastnily. To se však nedá říci o projektech Phoenix a Montauk, na kterých podle Alfreda Bieleka mimozemšťané spolupracovali, a to hned několik druhů. Bielek také tvrdí, že už v roce 1962 stáli díkyčasovým tunelům na povrchu Marsu, kde našli podzemní opuštěné laboratoře a různá zařízení. Mars prý navštívili několikrát po sobě. Tak toto byl pohled Ala Bieleka na projekty, kterých se zúčastnil v průběhu obou svých životů. Jiné zdroje bohužel nemáme, ani nevíme, jak si ověřit tyto informace, které se zdají být příliš neuvěřitelné.

Pravda je, že Bielek nemá žádné důvody si vymýšlet, je v důchodu a peněz má také dost. Nezbývá nám tedy nic jiného, než čekat, jestli jeho informace vláda potvrdí, nebo jestli se opět někomu nepodaří probourat se do armádního počítače, a tak tyto informace potvrdit nebo vyvrátit.

Cesta do vesmíru (fotomontáž)

23. června 2007 v 0:29 | hyena555 |  UFO a cesty do vesmíru

ČÍM PROVOKUJÚ FOTOGRAFIE ??

Mírnější skeptici tvrdí, že Američané na Měsíci opravdu byli, ale za padělky považují kvalitní fotografie:
1. Kvalita je příliš vysoká , když si uvědomíme, jakou vzdálenost musely urazit.
2. Nikde na nich nejsou vidět hvězdy. Přitom v onom prostoru, kam příliš slunečního světla nedopadá, by právě hvězdné pozadí mělo být oslnivé.
3. Podivné jsou i barvy, jakož i úhel stínů a světla. Přitom tam je ve skutečnosti několik světelných zdrojů: Slunce, Země i samotný Měsíc.
Odpůrci poukazují i na další podivnosti: Raketa při zpátečním startu z Měsíce nemá žádný viditelný plamen. Kolem lunárního modulu je hluboký prach. Skály údajného měsíčního povrchu jsou shodné se skalami zachycenými na fotografiích pořízených vědeckými expedicemi na Zemi.
Pádným důkazem měla být skutečnost, že na záběrech vlaje americká vlajka, ačkoli na měsíčním povrchu má panovat naprosté bezvětří. To experti NASA vysvětlují tím, že při pohybu astronautů v prachu docházelo ke tření a tak i k jistému proudění vzduchu, které způsobilo pohyb vlajky.

HAARP

23. června 2007 v 0:19 | hyena555 |  Vynálezi pre dobro, alebo pre zlo ??
HAARP
haarp_1.jpg
Zkratka HAARP znamená High-frequency Active Auroral Research Program, tedy nízkofrekvenční aktivní polární výzkumný program. Oficálně se jedná o program výzkumu ionosféry, ale prakticky všechna známá fakta svědčí o tom, že HAARP je zbraň, nebo alespoň vojenské zařízení. Pravdou ovšem je, že ionosféry se docela jistě týká.
Ionosféra, tedy řídká část atmosféry ve výšce zhruba od 80 kilometrů nad povrchem, obsahuje velké množství nabitých částic (iontů) a kromě jiného umožňuje šíření různých rádiových signálů.
Základna HAARP se nachází na Aljašce v oblasti Gakona, což je necelých 150 mil severovýchodně od města Anchorage. Další, poněkud menší zařízení takového typu je v místě jménem Arecibo v Norsku, třetí je v Portoriku. Podle některých zdrojů jsou další na jižní polokouli (snad dokonce poblíž jižního pólu). Kromě toho je po celé Zemi rozmístěno několik desítek dalších atmosférických "hořáků" mnohem menších rozměrů.
Systém pokrývá plochu asi 13 hektarů a je tvořen 180 anténami (12 krát 15 řad), z nichž každá má dva dipólové přenašeče o výkonu 10 000 W. Celá soustava má tedy výkon 3,6 MW (3,6 miliónu wattů). Antény mají dvě kmitočtová nastavení, a to 2,8 až 7 MHz a 7 až 10 MHz. HAARP tedy vysílá elektromagnetické vlnění do ionosféry, přičemž využívá některé její charakteristiky. Ionosféra funguje především jako gigantická "anténa", pomocí níž lze signál zaměřit na kterékoli místo na Zemi. To ovšem není všechno. Za určitých meteorologických podmínek (ty se neustále mění, ale dají se předpovídat) lze ionoféře "ukrást" značné množství elektromagnetické energie, která je tam díky iontům rozmístěna v těžko představitelném množství. Pokud bude celý výkon HAARPu za vhodných podmínek zamířen na jediný bod oblohy, původní signál se zesílí až tisíckrát, což znamená výkon 3,6 GW, tedy 3,6 MILIARDY wattů. Abyste si udělali představu, tak je to zhruba dvojnásobek výkonu všech vodních elektráren v České republice dohromady.
Je třeba podotknout, že prakticky identický systém navrhoval počátkem 20. století geniální Nikola Tesla, ale v tehdejší době nenašel pro své progresivní názory příliš pochopení. Kořeny projektu HAARP sahají do roku 1983, kdy Bernard Eastlund, majitel ropné společnosti ARCO (Atlantic Richfield Oil Company), vzkřísil staré Teslovy teorie o řízené energii, získal patenty na jejich nové využití a přesvědčil americké ministerstvo obrany, aby se jimi zabývalo. Eastlund pak založil divizi APTI (ARCO Power Technologies Inc.), která od roku 1991 pracovala na HAARPu. První ostrý test proběhl v prosinci 1994 a od té doby je systém spouštěn nejméně jednou za měsíc.
haarp.jpg
Nabízí se samozřejmě otázka, k čemu může sloužit vlna s energií miliard wattů. Oficiální stanovisko mluví pouze o výzkumu atmosféry a vesmíru. Tomu ovšem věří jen málokdo. Objevila se řada teorií o skutečném poslání HAARPu; pominu-li nápady typu zbraně proti mimozemšťanům, pak lze uvažovat zhruba o následujících aplikacích, které jsem seřadil podle jejich pravděpodobnosti.
Zahorizontální radar...
Radiolokátory typu Over-The-Horizon již fungují řadu let, bohužel však stále vykazují tentýž zásadní problém. Jejich přesnost totiž klesá exponenciálně se vzdáleností, takže sice vidíte za obzor, ale skutečná pozice cílového objektu může být klidně o desítky kilometrů odlišná. Z tohoto důvodu je také zcela nemožné podle OTH radaru cokoli zaměřovat. Na druhou stranu, nespornou výhodou je možnost zachycení letounů STEALTH, alespoň tedy první generace. Například letoun F-117 je vytvořen tak, aby se od něj radarové vlny odrážely směrem vzhůru, a nikoli zpět k vysílači. Paprsek zahorizontálního radaru však letoun zasahuje shora, a odraz zpět nahoru je ta nejlepší možná varianta. Uvážíme-li obrovský výkon HAARPu, pak máme zřejmě co do činění s radarem, který může vytvořit klidně i radarovou "mapu" celé planety. Můj osobní názor na HAARP je ten, že se jedná o součást protiraketové obrany, přesněji řečeno detektor balistických střel.
...nebo ještě něco víc?
Někteří odborníci zastávají hypotézu, že obrovský výkon HAARPu by dokázal "protlačit" elektromagnetické vlny nejen vzduchem, ale i skrz vodu a dokonce i pevné látky. Nabízí se tak řada možností: komunikace s ponořenými ponorkami, "rentgenové" snímkování Země (šlo by o jakýsi gigantický tomograf), pátrání po podzemních úkrytech, ložiscích surovin či ponorkách. Často se mluví také o detekci aktivity jaderných zařízení, a to hlavic i reaktorů, případně o monitorování veškeré rádiové komunikace na Zemi.
Štít...
Už Nikola Tesla navrhoval vytvoření "elektromagnetického štítu", který by nepropustil žádné cizí těleso (rozuměj zbraň). Je známo, že vědci v SSSR se zabývali myšlenkou ničení balistických raket pomocí ionizace atmosféry, jejíž fyzikální vlastnosti se tímto pochopitelně okamžitě mění. Pokud by k něčemu takovému došlo v dráze letu rakety, následovaly by turbulence a poruchy aerodynamiky, které by při obrovské rychlosti rakety nevyhnutelně způsobily její zkázu. HAARP by tedy mohl vytvořit jakýsi protiraketový "deštník", jehož účinnost by byla stoprocentní.
...a meč
Výborně, a proč zůstávat u obrany? Co kdybychom nečekali s "deštníkem" na útok, ale namísto toho tím "deštníkem" nepřítele vzali po hlavě, aby k útoku vůbec nedošlo? :-) HAARP by mohl bez problémů fungovat jako emitor elektromagnetického impulsu, který by svým monstrózním výkonem doslova "usmažil" elektroniku jakékoli družice, zbraně či komunikačního prostředku.
Poručíme větru, dešti
Ovlivnění počasí je ve skutečnosti docela jednoduché. Přípravy takových systémů proběhly už v 50. letech; roku 1976 podpsalo přes 60 států dohodu o zákazu geofyzikálních zbraní, která ovšem platila na dobu určitou, a to 20 let. HAARP může ionizací či ohřevem atmosféry výrazně ovlivnit proudění vzduchu, a tak způsobit třeba bouřku, tornádo, extrémní vedra či mrazy. Například je možné kdekoli na světě vyvolat umělý blesk, mnohem silnější než kterýkoli přírodní; vždyť to dokázal zmíněný Nikola Tesla již na přelomu 19. a 20. století. Teoreticky by snad šlo (ale to už je hodně přitažené za vlasy) zasáhnout také podzemní vrstvy magmatu, a tak způsobit zemětřesení.
Kontrola magnetosféry
Ačkoli většina lidí má alespoň nějaké tušení o souvislosti a podobnosti elektrického a magnetického pole, málokdo už ví, že zkrat může nastat nejen v poli elektrickém, ale i v magnetickém. Přesněji řečeno, nejde tu o "zkrat" v pravém slova smyslu, spíše o jeho magnetický ekvivalent (ale z nedostatku jiného výraziva tomu můžeme klidně říkat zkrat). Tady už ale potřebujeme dva kousky zařízení typu HAARPu, mezi nimiž musíme vytvořit spojité elektromagnetické vlnění. Pokud je správně modulováno a má dostatečně velkou energii, způsobí fázovou interferenci, tj. magnetické pole Země a HAARPu se vzájemně vynulují. Přírodní magnetické pole chrání povrch planety před účinky tzv. slunečního větru, a to tím, že protony tvořící tento "vítr" odklání a zpomaluje. Absence magnetického pole způsobí, že tyto protony začnou předávat svoji energii atmosféře; dojde k mohuté ionizaci, což bude mít zcela fatální vliv na veškerá zařízení využívající principů elektromagnetismu.
Ovládání lidí
Váhal jsem, zda tuto položku vůbec uvést, protože již zavání teorií o spiknutí. Nakonec jsem se přece jen rozhodl se o ní zmínit. Faktem je, že během studené války Sověti i Američané intenzivně pracovali na ovlivňování lidské mysli pomocí drog, elektrošoků i rádiových vln. Teoreticky by HAARP mohl vlnami na frekvencích odpovídajících frekvencím lidského mozku působit na chování lidí, a to i na poměrně rozsáhlém území.

Adolf Hitler - časť 1

23. června 2007 v 0:10 | hyena555 |  Známi ludia
Adolf Hitler
Úvod
Adolf Hitler. Bezesporu jedna z nejvýznamnějších a také nejznámějších postav historie 20. století. Blázen? Génius? Zrůda? Nejspíš veškeré tyto definice na něho sedí. Mnoho jeho kroků bylo geniálních, mnoho zrůdných nebo bláznivých. V době jeho největší slávy byly jeho činy brány výhradně za geniální. Jak to dokázal? Co vedlo národ k tomu, aby dopustil a dovolil jednomu člověku provádět taková zvěrstva? Bylo to charisma, co dokázalo národ ovládnout a donutit ho dělat to, co "Vůdce" poručí. Možná také obyčejná lidská touha po pomstě a závist. Každý Němec se cítil po prohrané válce zhrzele a možná jen celý národ čekal, až přijde někdo, kdo jim znovunavrátí národní hrdost a naději na lepší život. Nevím, jak bychom reagovali, kdybychom se v té době nacházeli na místě Němců, ale nejspíš úplně stejně. Patrně by řada z nás byla přívrženci NSDAP a hrdě by zvedala svou paži na počest "Vůdce". Jenže dnes máme tolik důkazů o tom, co moc, uchvácená v rukách jednoho člověka, dokáže. Máme spoustu ponaučení, vyrůstáme v demokratické zemi a jsme si jisti svými jistotami. Proto bychom neměli nikdy více dopustit něco takového. Je až s podivem, že i dnes, v jednadvacátém století je vůbec možné, že se stále vyskytují lidé, kteří s tímto demagogem a tyranem sympatizují. Co je k tomu vede? Neznalost, touha po tom, být někým ovládán, či jen snaha vyloučit ze společnosti lidi, kteří jsou nějakým způsobem odlišní? Je na každém z nás, jak se postaví k tomuto problému, jaký si utvoří názor. Vždy tu nejspíš budou malé skupinky přívrženců nacismu, anarchismu, nacionalismu. Je však povinností a zájmem nás všech, aby vždy zůstaly jen těmi malými skupinkami….
Životopis
Původ a dětství:
Zmínky o rodu Hitlerových (také Hüttlerů, Hidlerů nebo Hiedlerů) je možno v severozápadní části Polesí doložit již od 15. století. Odkud pocházejí nejmladší Hitlerovi? Na to se historikové ptají především od té doby, co je jasné, že se větvoví rodokmenu na úrovni dědečka zamotává. Hitler se spokojuje s odkazem, že jeho otec Alois byl synem chudého, malého chalupníka, jímž byl míněn Johann Georg Hiedler z vesnice Spital u Weitry. Jako dědeček z otcovy strany také přichází v úvahu Hiedlerův bratr Johann Nepomuk, psaný Hüttler, sedlák ze Spitalu. Alois Hitler se narodil roku 1837 ve Strones jako nemanželské dítě a dlouho nosil jméno své matky Marie Anny Schicklgruberové, selské dcerky z téže obce. V době porodu jí bylo 42 let. Pět roků na to se provdala za Hiedlera. Dítě Alois bylo tedy dáno z domu a své dětství strávilo u Johanna Nepomuka Hüttlera, matčina švagra. Chlapec se vyučil ševcem, odešel do Vídně a pracoval jako tovaryš, brzy však vstoupil do celní služby hlavního města. Talentem a horlivostí se během několika desetiletí propracoval až na "vyššího státního úředníka." V necelých 40ti letech přestal užívat matčino jméno. Tehdy, v roce 1876, se Hüttler vydal na farní úřad, kde byl Alois pokřtěn, a požádal tamního duchovního, aby ho vykázal jako manželského; je synem jeho bratra Johanna George Hiedlera. Farář změnil v matrice poznámku "nemanželský" na "manželský" a přidělil Aloisovi příjmení Hitler, zřejmě proto, že slovu Hiedler v Hüttlerově výslovnosti porozuměl jako Hitler.
Objevila se ještě jiná úplně jiná verze, značnou měrou podnícená fotografií jednoho náhrobku na židovském hřbitově v Bukurešti, kde pod hebrejskými písmeny stojí latinkou napsané jméno Adolf Hitler, zesnulý v šedesáti letech roku 1892. Spekulace o tom, že Adolf Hitler je částečně smíšen s židy byla ještě živena tím, že jeho babička Schicklgruberová byla v době svého otěhotnění zaměstnána u jedné židovské rodiny ve Štýrském Hradci. Že by snad stranický vůdce antisemitské NSDAP, vedoucí státník Německa byl "jüdisch versippt"? To bylo v té době nemyslitelné. Z nevyjasněné minulosti vyplývalo psychologicky snadno vysvětlitelné úsilí požadovat na druhých rasovou hygienu o to více, oč méně byla zajištěna ve vlastním případě. To, že miliony Němců museli nyní v "Ariernachweis" prokazovat své nežidovské dědečky je důkazem tlaku vlastních sžíravých pochybností. Samotný Adolf Hitler se narodil v rakouském městečku Braunau am Inn, 20. dubna 1889. Ale pro demagoga z roku 1924 je důležitější, že jakoby symbolicky přišel na svět v pohraničním městečku mezi Německem a Rakouskem, poněvadž jejich znovusjednocení považoval za svůj životní úkol.

___________________________________________________________________________
jüdisch versippt = spřízněný s Židy
Ariernachweis = doklad o árijském původu
Obraz rodičů a raného domova viděl takto: "…otec svědomitý státní úředník, matka zaujatá domácností, a především se stále stejnou láskyplnou péčí oddaná nám, dětem." Otce údajně ctil, ale matku miloval. Za vyleštěnou biografickou fasádou spočívala tíha dětského trápení.
Otec, statný, sebevědomý, s blýskavými knoflíky uniformy, byl
panovačným typem již od pohledu. Nestrpěl odpor a svou vůli prosazoval s drakonickou přísností. Matka Klára rozená Pözlová, ze Spitalu, Aloisova třetí žena byla o 23 let mladší. Klára představovala typ pokojně oddané manželské nevolnice, byla ženou hezkého zevnějšku, jemných rysů a ustrašených očí. V "oficiálním" životopisu souhlasí jen to, že k ní měl Adolf Hitler silné citové vazby, stejně jako tomu bylo i naopak. Byl jejím čtvrtým dítětem, prvním, které zůstalo naživu. Po něm následovali Edmund (zemřel roku 1900) a Paula (zemřela roku 1960). Starší nevlastní bratr Alois dosvědčil, že otec jeho i Adolfa umravňoval velice brutálně. Alois kvůli tomu roku 1896, ve svých 14 letech odešel z domu. Také sestra Paula potvrdila násilnosti otce jenž byl mezitím penzionován: "Byl to především můj bratr Adolf, který mého otce provokoval k extrémní tvrdosti a každý den dostával svůj díl výprasku. Byl poněkud sprostým malým uličníkem a všechny pokusy jeho otce tu drzost z něj vymlátit a přimět ho, aby si zvolil povolání státního úředníka, byly marné." To, že otázka povolání byla důležitým sporným bodem, potvrzuje i kniha Mein Kampf. Otec si úspěšnou kariéru, které dosáhl vlastními silami, přál viděl snad ještě úspěšněji, již po připravených cestičkách, zopakovanou synem, což bylo pochopitelné přání. Chlapcova vzdorovitost zase pochopitelně vycházela z obranného postoje již tak deptaného člověka. Výsledkem byla spirála nátlaku a odporu.
__________________________________________________________________________
Mein Kampf = kniha, kterou Adolf Hitler napsal během svého pobytu ve vězení za pokus o puč. Později se stala povinnou četbou v Německu a také učebnicí nacismu.
"Poprvé ve svém životě jsem byl, tehdy navíc sotva jedenáctiletý, tlačen do opozice. Jakkoli tvrdý a odhodlaný byl otec v prosazování plánů a úmyslů, které si předsevzal, stejně umíněný a zarputilý byl jeho syn v odmítání myšlenky, jež se mu nezamlouvala vůbec, nebo jen málo….. Otázka nabyla na závažnosti, když proti otcovu plánu vystoupil plán vlastní. Stalo se to již ve 12 letech…. jednoho dne mi bylo jasné, že se stanu malířem, uměleckým malířem… On pochyboval o mém zdravém rozumu… Když to však zjistil, a zejména když pocítil vážnost mého úmyslu, prudce, se vší rozhodností své osoby se proti tomu postavil…. Umělecký malíř ne, dokud žiji nikdy…" Když se stal Hitler mocným, našel objekt své pomsty v Židech. Stlačil je do pokořeného, zbitého dílu svého dětského já, které se všemi prostředky snažil odklidit ze světa. Nynější otec národa tlačil druhé do stejné role, v níž byl kdysi on svým otcem vězněn, bez možnosti úniku. Mezi vědci i laiky se všeobecně ví, že pokud mají dospělí uspokojující zálibu v trápení, je to často důsledek duševního nebo tělesného týrání v dětství. To, co platí pro každého obyčejného smrtelníka, musí logicky platit i pro historickou osobnost.
Škola a studium:
"Směsně lehké učení ve škole mi poskytovalo takové množství volného času, že jsem byl víc venku než pod střechou." Vysvědčení z národní školy ve Fischlhamu u Lambachu, z Lambachu a Leondingu se samými jedničkami potvrzují autorova slova, jimiž se běžně charakterizuje. Snadnou úrodu známek pak ukončil zjevný neúspěch na reálce v Linci. Onen bystrý žák zanedbával předměty, jež ho nezajímaly, jako přírodní vědy, matematiku a francouzštinu, a tak v ročníku 1901/1902 musel opakovat první třídu. Prospěchový úpadek odůvodňuje tehdejším úmyslem zmařit bojkotem studia otcovy úřednické plány. "Co mě bavilo, to jsem se učil, v prvé řadě vše, co bych mohl podle svého mínění jako malíř potřebovat. To, co se mi z tohoto hlediska zdálo bezvýznamné nebo mě ani jinak nepřitahovalo, jsem zcela bojkotoval." K sabotáži studia a osobnímu naturelu se přidává ještě třetí okolnost. Klára Hitlerová po třech předčasných ztrátách vkládala právě do tohoto dítěte všechny naděje. Adolfa rozmazlovala a hýčkala, o to více, když roku 1903 v 66 letech zemřel Alois Hitler a z rodiny ustoupil jeho těžký stín. Krátce na to dosáhl syn věku 14 let. V matce měl přirozeného spojence pro své sny o umělecké velikosti, přestože ta navenek v manželově a otcově duchu trvala na nějaké seriózní profesní dráze. Údajné plicní onemocnění roku 1905 se 16tiletému terciánovi (který zatím zahájil studium na reálném gymnáziu v Steyru) hodilo k tomu, aby se definitivně zbavil pout. Když se opět uzdravil, nemínil již své představy o svobodném malířském životě obětovat obnoveným studijním povinnostem. Doba jeho školní docházky tak skončila závěrečným vysvědčením po čtvrté třídě reálného gymnázia. Po deseti letech školní docházky na pěti školách, z nichž jeden ročník byl opakovaný, odložil Hitler starosti o svém povolání a raději se plně věnoval sladkému nicnedělání v Linci, kde společně s matkou a Paulou bydlel. Dům a pozemek v Leondingu Klára Hitlerová roku 1905 prodala. Majetkové poměry mu dovolily dvouletou pasivní pauzu. Na podzim roku 1907 se dostavil 18tiletý Hitler na přijímací zkoušky na Akademii výtvarného umění ve Vídni. Vyzbrojen velkým balíkem kreseb, vyrazil s přesvědčením, že zkoušku hravě zvládne. O pověstně vysokých nárocích buď nevěděl, anebo se jimi nenechal zastrašit. Na Akademii nebyl přijat s odůvodněním, že: "Ukázky kreseb jsou nedostatečné, málo hlav." O rok později se pokusil dostat na akademii podruhé, ale opět neuspěl. Navzdory neúspěchu ale z Vídně neodešel, neboť už v Linci neměl kde bydlet. V době mezi první a druhou přijímací zkouškou mu zemřela na rakovinu jeho matka, ve věku 47 let. Hitlera to zdrtilo. Za kulisou citového chladu a nesoucitnosti, jež státník později nepřestával stavět do popředí, se skrýval minimálně jeden velmi silný citový vztah. Odmítnutý aspirant malířství se v následujících letech živil malířstvím. Zrodila se v něm však touha stát se architektem. Později si namlouval, že nebýt války, stal by se jedním z předních architektů, ne-li prvním architektem Německa. K příjmům z jeho nepopíratelného kreslířského talentu se ještě připojil sirotčí důchod a zděděné majetkové podíly. "Ve jménu tohoto blahobytného města jsem musel prožít pět let nouze a bídy. Pět let, během nichž jsem si zprvu jako pomocný dělník a pak jako drobný malíř musel vydělávat na chleba. Na svůj opravdu skrovný chléb, který přesto nikdy nepostačoval, aby utišil byť jen obyčejný hlad. Právě hlad byl mým věrným strážcem, jenž mě jako jediný téměř nikdy neopouštěl, který se mnou poctivě vše sdílel." Muž, který se díky své železné vůli vymaní z nouze, je pro přívržence a zástupy působivým příkladem. Právě toho Hitler využíval, když se snažil získat zchudlé masy.
Hitlerovy představy o říši a Berlínu:
Ve vzpomínkách Alberta Speera z roku 1969 je zobrazen budoucí model Berlína. Působí jako letecký snímek na rýsovacím prkně a názorně ukazuje, jak si Adolf Hitler a jeho vedoucí architekt představovali budoucí centrum Tisícileté říše. Mělo to ponížit a deklasovat vše, co tu kdy bylo či je - a na mysli měli především Paříž. V pravém slova smyslu excelentní: 120 metrů vysoký vítězný oblouk, se jmény každého ze dvou milionů Němců padlých v letech 1914 - 1918 ve světové válce, jakož i hlava s kopulí, s výškou 290 a průměrem 250 metrů, konstruovaná pro 150 až 180 tisíc míst k stání. Na vrcholu této hory kamene trůnil říšský orel se zeměkoulí ve spárech. Vítězný oblouk a kopulovitá hala, "vrcholy" říšské metropole, se tyčily na začátku a na konci pět kilometrů dlouhé severojižní třídy, představující dvouapůlnásobek délky Champs-Élysées. Nový vůdcův palác, o němž se uvažovalo by odsuzoval zahraniční diplomaty k pochodu dlouhému 500 metrů, působením obrovského prostoru se měli cítit zastrašeni a podrobeni. Za zmínku snad ještě stojí stadion "Čtyř set tisíc", plánovaný pro olympijské hry, jež se měli trvale konat v Německu. V roce 1937 snil Hitler před těmito projekty: "Vytvoříme velkou říši. Budou v ní sdruženy všechny germánské národy, počínaje Norskem až po severní Itálii. Ještě já sám to musím provést. Kéž jen zůstanu zdráv." Hlavní město zamýšlel přejmenovat na Germánii. Je pozoruhodné, jak Hitler dokázal v období bojů, jako šéf roztříštěné strany, jež měla pouze nepatrné vyhlídky, tužkou zachytit své mocenské sny o novogermánské veleříši. Neboť k čemu by byla kolosální architektura ve státě normálního, evropského rozsahu? Soudě jen podle jeho skicáře, musel vůdce strany už tehdy myslet mnohem dál. Když jednoho dne roku 1935 Hitler deset let starou skicu velké haly vytáhl a dal ji Speerovi, vysvětloval: "Vždy jsem ji schovával, protože jsem nikdy nepochyboval o tom, že ji jednoho dne budu stavět."

Ideologické kořeny:
Chceme-li Hitlerův názor na svět zkoumat již v jeho zárodku, neobjevil se tu přece po první světové válce bez jistých předpokladů, musíme věnovat pozornost státu jeho mládí. Jaká napětí zatěžovala monarchii a její vídeňské centrum? Dvanáct neklidných národů a národností žilo pod jednou "střechou". Bylo by chybou se domnívat, že všechny se chtěli vymanit a cítily se utlačeny. Drolící se mnohonárodnostní budova stále ještě držela pohromadě díky čestné sponě - Františku Josefovi, služebně nejstaršímu monarchovi světa. Roku 1908 slavila Vídeň 60 let jeho panování. Žádný obyvatel státu si nedovedl, alespoň co jeho paměť sahala, představit politický svět bez tohoto knížete. A tento stav se zdál být naprosto pevný a nezměnitelný. Rakousko však trpělo rasistickou nevraživostí. Na rozdíl od Německa, měla monarchie území hustě osídlená židovskou menšinou. Před první světovou válkou bylo mezi 2 miliony obyvatel Vidně 160 000 Židů - 8%. Majetkové poměry středních vrstev se zákonitě museli v důsledku této konkurence ocitnout pod silným tlakem. Židé cítili nenávist i od hlavních představitelů města. Začala se objevovat prohlášení typu: "Nekupujte nic u Židů apod." Tato výzva se z Vídně rozšířila po celém Rakousku a o jejím účinku by mohly vyprávět tisíce židovských obchodníků. Od roku 1905 se díky Georgu Lanzovi začala objevovat ona známá myšlenka o čisté "árijské rase"- plavovlasí muži a ženy s modrýma očima, mistrovská díla bohů, jež jsou ohrožována tmavými tvory nižší rasy. Podle plánu měla být kultivací čisté rasy vytvořena ušlechtilá heroická rasa, zatímco "zpackaní, opičí a skřetí lidé měli být vydáni ke sterilizaci, deportaci a likvidaci." Osobní negativní zkušenost s Židy, jenž by plodila nenávist, Hitler neměl, právě naopak. Převažují dojmy pozitivní: Jeden židovský lékař léčil jeho matku (to, že zemřela se mu nedalo vyčítat), zámožní Židé kupovali jeho obrazy a tím mu pomáhali přežívat, jeden židovský pobočník navrhl, aby byl svobodníku Hitlerovi udělen Železný kříž 1. třídy, který s pýchou nosil celý život.

Adolf Hitler - časť 2

23. června 2007 v 0:09 | hyena555 |  Známi ludia
ADOLF HITLER (2)

Útěk:
Národní uvědomění bylo nepřímým důvodem k tomu, že se roku 1913 odstěhoval do Mnichova. Policie ho hledala kvůli vyhýbání se vojenské službě. V armádě mnohonárodnostního Rakouska nechtěl sloužit. Roku 1909 byl jeho ročník vyzván k "zápisu" a na jaře 1910 měl pak následovat hlavní odvod. Hitler ničeho z toho nedbal, ne však z odporu k vojenskému stavu jako takovému, ale jen k tomu habsburskému. Jako "odvodní dezertér" často měnil své příbytky. V květnu 1913 se přestěhoval do zařízeného pokoje krejčovského mistra a pokračoval ve svém dosavadním slušném, samotářském životě. Také hodně četl. Bylo vynaloženo hodně úsilí, aby se zjistilo co. Nebylo snad oboru, který by ho nezajímal. V jisté době udivoval odborníky všech oborů nesčetnými detailními znalostmi, jež hromadila jeho výborná paměť. Ale byla to kupa poznatků, nikoli vzdělání. Třídil je tak, že jakmile si o něčem utvořil názor, přijímal myšlenkově už jen to, co ono přesvědčení potvrzovalo. Každý jiný protinázor byl zavrhován. Jednoho dne se přišlo na jeho útěk před odvodem a tak byl vyzván, aby se dostavil k vojenské komisi v Linci, jinak, že na něho budou použita trestní ustanovení branného zákona. "Budoucí velitel velkoněmeckého wehrmachtu zoufale přemýšlel o nějakém triku, pomocí něhož by unikl vojenské službě. V dlouhém dopise magistrátu v Linci široce vysvětloval, že mu krátkodobě stanovená předvolávací lhůta způsobila ohromné potíže, "jak dát dohromady k tomu potřebné, pro mě však značné finanční prostředky…" Údajně mladý, nezkušený a zcela bez prostředků o celé věci nic nevěděl. Psaní je napůl v plačtivém, napůl v poníženém duchu a je řádně prohnané, i v tom, že poskytuje precizní údaje o dodatečném přihlášení a vyjadřuje domněnku, že se snad příslušné spisy ztratily služební cestou. Ten dopis, kousek Hitlerovy taktiky musel úředníky z Lince dojmout. Vyhověli jeho prosbě přijet do bližšího Salcburku. Tam se objevil 5. února 1914 a byl od vojenské služby osvobozen. Jakou komedii tu bledý pětadvacátník, nadaný účinným vystupováním předvedl, se již nedá zjistit. Tak byl konečně od dodatečného odvodu osvobozen, aby mohl při první příležitosti nabídnout své služby německé armádě.

Válečný dobrovolník a začínající politik:
Dnes už jen těžko chápeme, s jakou radostnou bojechtivostí vyrazili miliony našich otců a dědů generace 1914 do války, každý přesvědčen o zločinnosti toho druhého, jehož bylo nutno udržet co nejdále od svatých hranic.
Když vypukla 1. světová válka, požádal Hitler císaře Viléma II., zda by navzdory rakouskému původu mohl sloužit v německém vojsku. Do týdne jej povolali k 16. bavorskému pluku (List). V armádě se jeho život pronikavě změnil. Zde konečně nalezl disciplínu, po níž tak dlouho podvědomě toužil. A třebaže zůstal samotářem, ocitl se v prostředí, které mu nahradilo rodinu. V hloubi duše byl šťastný a na krvavých bojištích Flander, kde sloužil jako štábní spojka, si vedl statečně. Během bojů u Yprů se nevyhýbal ani nebezpečným akcím a vysloužil si Železný kříž II. třídy. Později získal i Železný kříž I. třídy, což bylo u řadového vojáka značně neobvyklé. Když chtěl po válce zapůsobit na německý národ, přišlo mu vyznamenání, jež mu udělili na doporučení plukovního adjutanta židovského původu, velmi vhod. V armádě se také formulovaly jeho politické názory. Později prohlásil, že o válce nepřemýšlel tak, jako o ní přemýšlívají vojáci - nešlo mu jen o to, přečkat ve zdraví bitvu a najít si teplé místo k přenocování. Uvažoval spíš jako vojevůdce nebo státník. Zvažoval cíl a dosah vojenských akcí a zároveň se děsil "vnitřního nepřítele". Tím byli podle něj pacifisté, komunisté a spekulanti, a Hitler v nich spatřoval větší nebezpečí než v nepřátelských plucích zmobilizovaných proti Německu. Konec války zastihl Hitlera v nemocnici, kde se zotavoval z následků britského chemického útoku. Kapitulace pro něj znamenala těžko stravitelné sousto. Dovedl si ji vysvětlit jediným způsobem: vlast byla zrazena. A to nejen marxisty a Židy, ale i politiky. Za porážku muselo Německo draze zaplatit. Versailleská mírová smlouva uvalila na pokořený národ obrovské reparace a zdálo se, že zbídačená země nemá nejmenší naději znovu se vzpamatovat. Němci se navíc museli vzdát velkých území a stáhnou veškerá vojska z Porýní. Armáda mohla napříště čítat nanejvýš 100 000 mužů. Nejhorším políčkem pro kolektivní vědomí národa však zůstával požadavek, aby Německo uznalo jednostrannou vinu za rozpoutání války a vydalo vítězným mocnostem své vrchní velení jakožto válečné zločince. Není divu, že na všech stranách panovalo rozhořčení a nespokojenost s novou situací. Ty se projevovaly především šířením komunistických nálad. Poté, co říjnová revoluce z roku 1917 rozvrátila starý pořádek v Rusku, získala marxistická rovnostářská ideologie popularitu i v poražených zemích. Bolševické akce pochopitelně vyvolávaly reakce v podobě silného nacionalistického cítění. Jeho živnou půdou se staly ze všeho nejdříve měšťácké kavárny a kluby, v nichž se jako houby po dešti rodily politické strany a uskupení. Hitler, jehož protikomunistického smýšlení si už povšimla řada pravicových důstojníků, se stal polooficiálním agitátorem těchto kruhů. Měl oslovovat nejrůznější nacionalistické skupiny a podávat o nich zprávy.
___________________________________________________________________________
reparace = nahrazení škod způsobených válkou, ukládané vítězným státem státu poraženému
V září 1919 navštívil v Mnichově schůzi DAP, kroužku čítajícího 40 členů a proklamujícího boj proti kartelům a proti tyranii odborů. Předseda Anton Drexler označoval stranu za beztřídní socialistickou organizaci, v jejímž čele mohou stát jen "němečtí vůdcové". Nacionální socialismus byl na světě. Členové strany vyzvali Hitlera, aby na schůzi promluvil. Jeho slova udělala na Drexlera takový dojem, že mu nabídl místo ve stranickém vedení. Dva měsíce na to měl Hitler ze své nové funkce pronést před stranickým plénem proslov. A tehdy učinil nejdůležitější objev svého života. Zjistil, že má řečnický dar. A nyní měl ještě něco, po čem odjakživa podvědomě prahl: posluchače, kteří v něm viděli nového mesiáše. Nadšeně se vrhl do organizování stranické činnosti. Převzal stranu plně do svých rukou a nazval ji NSDAP¹ (nacionálně socialistická dělnická strana Německa). Vypracoval rovněž její program, obsahující hlavně protikapitalistická hesla. Brzy odhalil hlavní tajemství úspěšné propagandy: čím mlhavější myšlenka, tím hlasitěji musí být vytrubována. Další trik si vypůjčil od komunistů. Naložil své uniformované stoupence na korby nákladních aut a nechal je, aby terorizovali ulice a udělali reklamu jeho hnutí. První veřejná schůze jeho strany v roce 1920 přilákala 2 000 zvědavců. Válečné vysloužilce v hnědých uniformách záhy nahradili cvičení rváči ozdobení novým emblémem strany, hákovým křížem. Hitlerův vliv ve straně stále sílil. Za peníze, které mu byly pravděpodobně poskytnuty z tajných armádních fondů, koupil místní noviny, jejichž název změnil z Münchener Beobachter na Völkischer Beobachter a začal je vydávat jako stranický list. S tím, že se Hitlerova pověst šířila za hranice Mnichova, získával nové důležité spojence.(Röhm, Hess, Rosenberg, Streicher). Nejcennější však bylo letecké eso z 1. světové války Hermann Göring. Tyto jinak tolik rozdílné osobnosti spojoval kromě extrémního nacionalismu především jeden společný rys: vášnivá nenávist vůči Židům.
Od roku 1921 šířil Hitler svou nenávistnou ideologii i v Berlíně. Ochotné posluchače získával především mezi vrstvami, které znechucovaly "úpadek a dekadence" zaplavující hlavní město. Uniformovaní straničtí rváči se mezitím reorganizovali do vycvičených úderných oddílů - SA². Přepadali politické oponenty, strhávali volební plakáty jiných stran, pořádali veřejné sbírky na financování protižidovských programů. Vláda zakročila teprve poté, co SA rozehnaly politickou schůzi politické strany a napadali jejího mluvčího. Hitler, který se v rámci strany nechával titulovat führer, vůdce, byl odsouzen ke třem měsícům odnětí svobody. Odpykal si však pouze čtyři týdny, poté vyšel z věznice jako mučedník a národní hrdina nacionálně socialistického hnutí. Straně, která ostentativně volala po nastolení pořádku, hrál poválečný chaos do karet. V dané chvíli šlo především o to, že Německo nebylo schopno splatit válečné reparace uložené podmínkami Versailleské smlouvy. Když nedodrželo závazky, okupovala francouzská armáda Porúří, srdce německého průmyslu. To obratem přispělo k závratnému růstu již tak vysoké inflace, která počátkem dvacátých let nepřestala stoupat. Dosud zámožné střední třídy zchudly a propadly zoufalství. Za této situace se Hitler 8. listopadu odhodlal k akci, která vešla do dějin jako "pivní puč". Po té, co se akce nezdařila, byl odsouzen k šesti letům vězení. Věznitelé se k němu chovali jako k významné osobnosti a on využil pobytu v žaláři k práci na svém politickém programu a vizi "tisícileté říše" nazvané Mein Kampf (Můj Boj). Knihu z větší části diktoval svému věrnému zástupci Rudolfu Hessovi. Na svobodu byl propuštěn již v roce 1924 a Německo se mezitím opět změnilo. Francouzi se stáhli z Porúří, inflaci se podařilo zvládnout a NSDAP ve volbách propadla. Hitler musel zvolit jiný přístup.
_______________________________________________________________
Völkischer Beobachter = č. lidový pozorovatel

ychle se přizpůsobil novým podmínkám s stal se z něho "demokrat". Současně však znovu reorganizoval a posílil oddíly SA, a vzhledem k tomu, že si nebyl zcela jist loajalitou jejich vůdce Röhma, ustavil si ještě vlastní tělesnou stráž nazvanou SS (Schutzstaffel - ochranný oddíl). Ta mohla být kdykoli snadno mobilizována, zejména po roce 1929, kdy v jejím čele stanul křivonohý agronom a neúspěšný literát Heinrich Himmler. Zbývalo už jen potřít revoltu těch kruhů uvnitř NSDAP, které hlásaly návrat k socialistickým kořenům nacismu. I zde byl Hitler úspěšný. Dokonce natolik, že na svou stranu získal jednoho z mluvčích vnitrostranické opozice, Dr. Josefa Goebbelse. Učinil z něj obratem župního vedoucího odboje berlínské organizace a Goebbels ji zpacifikoval. Cesta na vrchol moci mohla začít.
Cesta k moci:

V roce 1928 se již Hitler těšil celonárodní proslulosti, třebaže tradiční politické strany ještě nebraly nacisty vážně. Ve volbách získali jen 2,6% hlasů, které jim zajistily dvanáct poslaneckých křesel v říšském sněmu. Na jedno z nich usedl i Josef Goebbels. Teprve krach na newyorské burze a následná světová hospodářská krize převážily misky vah na Hitlerovu stranu. Zástup německých nezaměstnaných čítal 6 000 000 a agitátoři se činili. Za celonárodní neštěstí mohli zase jednou Židé. Počet členů NSDAP prudce stoupl a po volbách roku 1930 se nacisté se 107 mandáty stali druhou nejsilnější stranou po sociální demokracii, která jich získala 143. Třetí komunisty (77 křesel) nechali daleko za sebou. Kvůli patové situaci se už Německo nedalo spravovat demokratickými metodami. Maršál von Hindenburg, válečný hrdina a prezident Výmarské republiky, jak se režim z let 1919 - 1933 nazýval, musel vládnout pomocí dekretů. Roku 1932 kandidoval Hitler v prezidentských volbách proti maršálu Hindenburgovi. Šéf stranické propagandy Goebbels organizoval masová shromáždění i pochodňové průvody. Hitler byl prvním člověkem, který k cestám na předvolební mítinky po celém Německu používal letadlo. Prezidentem se sice nestal, ale voliči mu dali 37% hlasů. Tato podpora se odrazila i v parlamentních volbách z července téhož roku. NSDAP získala 260 křesel a stala se nejsilnější stranou v říšském sněmu. Moc se nyní zdála být na dosah ruky, nacisté však nedosáhli absolutní většiny a Hitler nemínil vyjednával se sociálními demokraty. Místo toho se rozhodl čekat. V roce 1933 došlo konečně k tomu, k čemu dojít muselo: Adolf Hitler se stal říšským kancléřem. Ani teď si mnozí neuvědomovali hrozící nebezpečí. Staří politikové se domnívali, že jej udrží na uzdě. Muselo pro ně být těžkým šokem, když si on a jeho společníci postupně osobovali stále více pravomocí. Hitlerovy záměry vyšly definitivně najevo ve chvíli, kdy přijal první opatření proti svým oponentům. Brzy mohl zavést daleko drastičtější omezení. Záminku mu poskytl požár budovy říšského sněmu. Nacisté obvinili ze žhářského útoku komunisty a v zájmu upevnění vlastní moci proti nim tvrdě zakročili. Jejich první krok směřoval k posílení parlamentních pozic NSDAP: komunistická strana byla postavena mimo zákon a jejich poslanci se nemohli ujmout svých mandátů. Hitler postupně omezil občanská práva a začal vylučovat Židy z odborných profesí. Přijetím tzv. "zmocňovacího zákona" získal takřka neomezenou moc, a po smrti prezidenta Hindenburga se v roce 1934 stal absolutním pánem Německa. Jako "vůdce německého národa" si přisvojil kancléřské i prezidentské pravomoci. Teď už jej nemohlo nic zastavit. Začal velkoryse zbrojit, a dokonce uzavřel smlouvu s Británií, která mu umožňovala zvýšit počty válečných lodí. Z Versailleské smlouvy zbyly cáry, Německo obnovilo brannou povinnost, knihy komunistických a antifašistických autorů končily na hranici, vznikaly první koncentrační tábory a nacistické bojůvky terorizovaly politické odpůrce a Židy. Orgie násilí vyvrcholily ve smutně známé "křišťálové noci", kdy nacističtí provokatéři a poštvané davy ničili židovské obchody, kanceláře, domy i synagogy. Dlažbu německých měst pokryly střepy skla. Když Hitler pojal podezření, že proti němu jeho dávný kumpán velitel SA Ernst Röhm chystá revoluci, neprodleně udeřil. V tzv. "noci dlouhých nožů" zúčtoval se svými protivníky včetně Röhma. Nacistickou stranu ovládl bezezbytku Hitler. Záhy otestoval reakci mezinárodního společenství a vojensky obsadil demilitarizované Porýní. Svět mlčel. V roce 1936 si německé letectvo vyzkoušelo ostrou akci: tzv. dobrovolnická legie Condor poskytla podporu generálu Frankovi se španělské občanské válce. Piloti luftwaffe získali při bombardování španělských měst první zkušenosti s vedením náletů. Pak přišel rok 1938, v němž měla Evropa čelit největší krizi od konce 1. světové války. Hitler dal jasně najevo, že v rámci politiky "životního prostoru" hodlá k Německu postupně připojit všechna území obývaná Němci. V březnu obsadily jeho armády se vším smířené Rakousko. Připojení ("anšlus") Hitlerovy vlasti později Rakušané schválili v referendu. Nyní byly na řadě Sudety - a po Sudetech nepochybně i zbytek Československa. Britský předseda vlády Neville Chamberlain varoval Německo, že bude-li i nadále sledovat agresivní cíle, Británie s Francií se mu postaví. Hitler zvládl i tuto situaci mistrovsky a britský premiér se z Mnichovské konference vrátil s příslibem míru. Výměnou za smutně proslulý "kus papíru" souhlasil s odstoupením Sudet Německu, a pomohl tak zpečetit osud Čechoslováků. Teprve obsazení Čech a Moravy v březnu 1939 učinilo konec dosavadní politice usmiřování agresora. Ukázalo se, že Hitlerovo slovo nemá žádnou platnost, a svět konečně prohlédl führerovy úmysly. Británie a Francie se zavázaly, že budou bránit nezávislost Polska jakožto první možné oběti Hitlerova expanzionismu.