1 svetová vojna (stručné)

4. července 2007 v 10:28 | hyena555 |  Svetová vojna

PRVÁ SVETOVÁ VOJNA

Jednoznačná příčina nelze jednoduše říci. První světová válka byla způsobena komplexem dlouhodobých a krátkodobých příčin, z dlouhodobých to byly spory mezi velmocemi vyplývající z ekonomického a politického imperialismu, z nacionalismu a šovinismu, z militarismu (snaha prosadit své cíle násilím a válkou) a z Clausewitzovy teorie (válka je pokračování politiky jinými prostředky)). Tyto tendence se prosazovaly mj. v Německu. Měla vliv vláda, armáda a průmysl; důležitou roli hrála různá propaganda, z níž nejdůležitější byl bezpochyby tisk. V Německu panoval pangermanismus (všeněmectví) a existoval zde plán Mitteleurope (německé střední Evropy).
Mezi příčiny první světové války bezpochyby patří také vytvoření koalic a rozdělení světa na bloky, mezi nimiž panovalo nepřátelství.
Záminka k první světové válce
Záminkou k rozpoutání války se stal atentát na následníka Rakousko - Uherského trůnu, synovce Františka Josefa I., Františka Ferdinanda d'Este. Atentát byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu, hlavním městě Bosny.
František Ferdinand d'Este jel do Bosny na vojenské manévry, které se konaly poblíž srbských hranic (Srbové to považovali za vyhrožování). František sem přijel také se svou ženou, hraběnkou Chotkovou (původem z Čech). Kvůli ní si ve Vídni užil své, císařská rodina ji nepřijala, protože nebyla císaři rovná, a tak jí činila různá příkoří (nemohla být císařovnou ani jejich děti nemohli být císaři). Ovace, které na následníka trůnu a jeho ženu čekaly v Sarajevu, i když předstírané, měly být prvním radostným okamžikem ve společném životě obou manželů. Atentát byl spáchán i na hraběnku Chotkovou.
Útočníkem byl Gavril Princip patřící k tajné nacionalistické organizaci Mladá Bosna, která byla ve spojení s tajnou organizací důstojníků srbské armády "Černá ruka".
Odpovědnost za atentát Rakousko svedlo na Srbskou vládu a snažilo se Srbsko vojensky zničit. Vzešla však otázka, má-li se rozpoutat větší konflikt. To záviselo na postoji Ruska (poskytne-li Srbsku pomoc). Probíhala tedy diplomatická jednání. Rakousko dalo Srbsku ultimatum, podle kterého Srbsko musí povolit vyšetřování RU na Srbském území (znamenalo by to ale ztrátu samostatnosti pro Srbsko). Srbsko tedy váhalo, ale když už bylo téměř ochotno ultimatum přijmout, tak Rakousko - Uhersko vyhlásilo částečnou mobilizaci (26.7.1914) a dva dny na to vyhlásilo RU Srbsku válku.RU císař vydal manifest "Mým národům", v němž prohlásil, že si válku nikdy nepřál, ale okolnosti ho k tomu donutily.30. července 1914 vyhlásilo Rusko mobilizaci
1. srpna 1914 vyhlásilo Německo válku Rusku
2. srpna 1914 Německo dalo ultimátum Belgii o volný průchod jejím územím (Brit. protestovala)
3. srpna 1914
- Německo vyhlásilo válku Francii, porušilo neutralitu Belgie
- Británie vyhlásila válku Německu
Charakter války

Na jejím začátku se války zúčastnilo pouze 6 států s cílem uspořádat staré spory (válka charakteru 19. století = krátká, útočná). Během krátké doby plány na tzv. blitzkrieg ztroskotaly a válka dostala nový charakter (zákopová válka; sitzkrieg). Vznikly mnohasetkilometrové fronty, nepřátelé byli oddělení často jen několika málo sty metry. Cílem bylo zničit zákop protivníka. Tato forma války však nebyla příliš účinná. Účastnila se jí pěchota a dělostřelectvo.Nakonec válka získává přídomky totální (do války nasazeno všechno obyvatelstvo) a světová (nakonec se jí účastnilo 34 zemí; důležitou roli hrála diplomacie). Do války bylo povoláno asi 70 milionů mužů, z toho 10 milionů se již nevrátilo a 20 milionů se vrátilo s trvalými následky. (paradoxem je, že během epidemie chřipky po válce zemřelo ještě více lidí) Dochází k militarizaci ekonomiky a hospodářství (státní intervence). Velkou roli hrálo zázemí, byla vyvinuta nová válečná technika ("strojové zabíjení"). Do války byla zapojena věda a technika (kulomety, minomety, plamenomety, samopaly, motorová vozidla, letadla, ponorky, od 1916 také tanky).Důležitou roli hrála státní propaganda (dát vojákům cíl, proč padnout ve válce) - psychologická válka.
Průběh války
1. etapa
Německo začalo válku podle Schlieffenova plánu (aktualizovaný náčelníkem generálního štábu Helmutem von Moltkem) - chtělo dobýt Francii přes Belgii dříve než zmobilizuje Rusko, pak porazit Rusko a izolovat Anglii. Německo zaútočilo na Francii přes Belgii (obešlo Maginotovu linii) a realizuje tak své plány nad blitzkrieg. Na počátku září byli Němci asi 60 km od Paříže, když trojdohoda uskutečnila útok na řece Marmě (konec šancí na blitzkrieg, změna na zákopovou válku).
Centrální mocnosti (RU + Rakousko) vedly i další fronty: v Srbsku a východní frontu (proti Rusku - RU v Haliči, Německo ve východním Prusku).V listopadu 1914 je otevřena také Blízkovýchodní fronta (do války vstupuje Turecko - Enver paša - na straně centrálních mocností). Blízkovýchodní fronta se rozprostírala na Černém moři, na Kavkaze a v Mezopotámii.

2. etapa (1915 - 1916)

V průběhu druhé etapy byly vedeny vleklé, nerozhodné boje v zákopech (velké ztráty). Narůstá odpor proti válce, projevuje se hospodářská vyčerpanost.V bitvě u Ypru (1915) Němci poprvé použili otravný plyn (odtud Yperit). Jeho zásluhou byl velký úspěch: fronta postoupila o 4 kilometry.
Na východní frontě Rakousko - Uhersko utrpělo velké ztráty. Za pomoci Německa však provedlo úspěšný průlom do pozic Ruské armády v Haliči u Gorlice. Od té doby se projevuje zaostalost Ruska.
Roku 1915 do války vstupuje Bulharsko (na straně centrálních mocností) a je tak vytvořen čtyřspolek (Rakousko-Uhersko, Německo, Turecko, Bulharsko). Bulharsko zahajuje boj proti Srbsku, obsazuje Srbsko a Srbská armáda se zachránila jen díky útěku na ostrov Korfu. V roce 1915 do války vstupuje také Itálie, a to na straně dohody (za slib území na Balkáně - Istrie, Dalmácie (Terst)). Vznikla tak nová, tzv. italská fronta.Objevují se pokusy rozhodnout výsledek války. V únoru 1916 vede Německo a Francie bitvu u Verdunu [čti Verdenu] (Verdun byla Francouzská pohraniční pevnost - pro Francii důležitá). Němci se snažili rozhodnout válku soustředěným útokem ("Verdunský mlýnek na maso" - zemřelo zde 600 000 mužů). Na obraně Verdunu se podíleli všichni noví vojáci.V červnu 1916 uskutečnila Anglie a Francie protiútok na Sommě (aby odlehčili Verdunu - Němci museli stáhnout část svých vojsk z Verdunu). => v této bitvě zemřelo 1 000 000 lidí. Verdun byl nakonec uhájen, ale ani jedna bitva válku nerozhodla.Roku 1916 na východní frontě Rusové uskutečnili ofenzívu podle dohody se spojenci (kvůli ulehčení na západě), zpočátku byli neúspěšní (jaro) a úspěch přinesla až tzv. "Brusilovova ofenzíva" (léto 1916). Rusové zvítězili, získali Bukovinu a Halič a způsobili Rakousko - Uhersku velké ztráty. Byl to však poslední úspěch Ruské armády.Téhož roku vstoupilo do války Rumunsko (na straně dohody). Bylo však poraženo a Rumunská naftová pole padla do rukou centrálních mocností. Roku 1917 vstoupilo na straně dohody do války Řecko.Byla rozpoutána též válka v koloniích a na mořích (bojovalo se v německých koloniích v Africe; v Tichomoří s Japonci; došlo také ke konfliktu britského a německého loďstva).

3. etapa (1917 - březen 1918)

Rok 1917 znamenal obrat ve válce. Německo se soustředilo na vedení ponorkové války, útočilo na vojenské lodě dohodových mocností i neutrálních zemí (USA). Amerika uplatňuje politiku izolacionismu, snaží se ovládnout severoamerický kontinent. Když však Němci potopili parník Louisitania a na následky potopení zemřelo téměř 1200 civilistů (z toho přes 100 amerických občanů), veřejné mínění v USA se obrátilo proti politice izolacionismu. Na jaře 1917 prezident Wilson prosadil vstup USA do války proti Německu. V Americe bylo mobilizováno hospodářství, budována pozemní armáda, která byla poté přesunuta do Evropy. USA finančně podporovaly dohodu, a tak chtěly, aby vyhrála (aby mohla splácet dluhy).I v tomto roce se projevovaly snahy válku ukončit. Vycházely jak z výroku britského premiéra Lloyda George (hospodářství se musí podřídit válečným cílům, aby byla rychlá porážka Německa), tak z marných snah amerického prezidenta Wilsona formulovat nótu určenou válčícím stranám, aby vyjádřili své cíle, čeho chtějí dosáhnout.Na podzim 1916 zemřel po 68 letech vlády František Josef I. a jeho nástupcem se stal Karel I. Jeho nástup znamenal změnu politického kursu, obnovení parlamentarismu. Rakousko - Uhersko bylo válkou vyčerpáno, proto Karel uskutečnil tajná jednání s dohodou o separátním míru (za zády Německa). Jednáním byl pověřen Sixtus Bourbonský (švagr Karla). Tajná jednání však byla prozrazena, byly odhaleny Sixtovy dopisy. Vyvolalo to skandál a Německo toho využilo k ještě většímu upoutání Rakousko - Uherska k Německu. V květnu 1918 byla uzavřena smlouva ve Spa (v Belgii).Ve Francii dochází k posílení postavení protiněmeckých politiků (Clemensau [Klemensó]).Nová situace nastává v Rusku. V březnu 1917 tam dochází ke svržení cara a vyhlášení buržoazně-demokratické republiky; v listopadu probíhá velká říjnová socialistická revoluce a vzniká sovětské Rusko (V.I.Lenin). Po říjnové revoluci Rusko z války vystupuje a tím zaniká východní fronta. Pro Německo to znamenalo boj jen na západní frontě.8. ledna 1918 americký prezident Wilson vyhlásil 14 bodů (podmínek) pro ukončení války (např. právo národů na sebeurčení, myšlenky demokracie a svobody - pro nás nadějný 10. bod = právo na nezávislost států Rakouska - Uherska).3. března byl uzavřen Brest-Litevský mír mezi Ruskem a Německem. Pro Rusko to znamenalo velké ztráty území, ale hlavní bylo, že válka skončila. (Rusko ztratilo Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu a Bělorusko). Kvůli těmto požadavkům nechtěl válku ukončit protivník Lenina, Trocký.
4. etapa (březen - listopad 1918)
Až do léta 1918 nebylo o výsledku války rozhodnuto. Na jaře Němci začali několik ofenzív; do čela dohodových armád byl postaven Francouz Ferdinand Foch. V létě 1918 zasahují americké jednotky a dochází k druhé bitvě na Marmě (Němci začínají ustupovat).V říjnu a listopadu 1918 centrální mocnosti kapitulují. Nejprve Bulharsko a Turecko, v říjnu, když se zhroutily pozice Rakouska - Uherska v Itálii, začíná kapitulovat i Rakousko - Uhersko. 25. října Karel I. informoval německého císaře Viléma II., že okolnosti ho donutily žádat o příměří; 27. října ministr zahraničí RU posílá prezidentovi USA Andrássyho nótu (odpověď na 14 bodů prez. Wilsona). V nótě RU přijímá podmínky dohody, které jsou nutné k uzavření dohody a tato snaha se stala signálem k rozbití monarchie a k národně - osvobozenecké revoluci.28. října dochází k převratu v Praze, je vyhlášena Československá Republika.3. listopadu kapitulovalo Rakousko - Uhersko.11. listopadu v 1100 kapitulovalo i Německo. (Němci podepisovali kapitulaci v železném vagóně v Compiegne)

Výsledky války

1) sociální a nacionální radikalismus


radikalizace dělnictva, hlavně v poražených zemích
-
největší nepokoje probíhaly v Německu, Maďarsku, Bulharsku, Finsku a v Itálii
-
přeorientování průmyslu z válečného na jiný => nezaměstnanost (hlavně 2 roky po válce)
-
v některých zemích docházelo k pokusům o revoluci bolševického typu
-
vyhlášeny "republiky rad" (sovětů)
-
1918-21 - od sociální demokracie se odštěpilo levicové křídlo, začínají vznikat komunistické strany (radikálnější)
-
národně-osvobozenecký boj v RU, v koloniálních zemích (1. etapa rozpadu koloniálních mocností - Indie, Blízký Východ

2) zánik čtyř monarchií

- Rakousko - Uhersko, Rusko, Osmanská říše (Turecko), Německo
=> destabilizace poměrů

3) vznik nástupnických států

-
po rozpadu Rakousko - Uherska
-
Rakouská republika, Republika Československá (RČS) + Podkarpatská Rus
-
Maďarské království
-
část území býv. RU připojena k:
-
Polsku
-
Rumunsku (Sedmihradsko)
-
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od 1929 Jugoslávie)
-
Itálii (severní část)
-
státy vznikaly na národnostním principu (2/3 obyv. musí být příslušníky dané národnosti)

4) změny na mapě Evropy

- od Ruska se oddělila Litva, Lotyšsko, Estonsko
- obnovena Belgie
- Francie dostala zpět Alsasko a Lotrinsko
- Besarábie (část Moldavska) připojena k Rumunsku

5) růst úlohy USA (konec hegemonie Evropy)

-
USA věřitelem Evropy (Evropa zadlužena) USA, Švédsko, Nizozemí a Švýcarsko
-
= finanční vítězové
-
Evropa oslabena (vzestup zaznamenávají mimoevropské státy)
-
JAR, Kanada, Austrálie, Japonsko, Čína, Indie
-
=> zničení rovnováhy sil na Evropském kontinentě

6) rozvoj vědy a techniky

-
spjato s destrukcí za války
-
velké ztráty (jak materiální, tak na životech)
-
po válce: hospodářská krize
-
otřeseny dosavadní morální hodnoty
-
změna životního stylu

7) vznik společnosti národů (SN) (1920)

-
měla zajistit mír, řešit problémy diplomatickou cestou
-
idea Wilsona: založit mezinárodní instituci, která by hájila demokracii, politickou a územní nezávislost všech států
-
spory, které vzniknou, budou řešeny mírovou (diplomatickou) cestou
-
USA se paradoxně členem SN nestaly (po válce znovu přistoupily k politice izolacionismu)
-
nečlen i SSSR (až do r. 1934 - přijetí za podpory Edvarda Beneše a Francie)
-
Wilsonovi současníci jej považovali za idealistu (chtěl spravedlivý mír, místo toho rozhod.vítězové)
-
SN = nástroj Anglie a Francie k prosazování svých cílů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leon Leon | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 9:50 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama