Druhá svetová vojna (1 časť)

4. července 2007 v 10:33 | hyena555 |  Svetová vojna

DRUHÁ SVETOVÁ VOJNA

Dosavadní úspěchy i chabý odpor zavedených evropských demokracií Hitlera povzbudily. V srpnu 1939 podepsal pakt o neútočení se Sovětským svazem, malou velmocí, která se ustavila teprve roku 1922. Nešlo jen o vzájemně výhodnou smlouvu dvou ideologických protivníků. Pro sovětského vůdce J.V. Stalina byl pakt tím, čím o rok dříve Mnichovská dohoda: prostředkem pro získání času. Zároveň vymezovala sféry vlivu a umožňovala mu podílet se na dělení Polska, jakmile bude napadeno německými vojsky. A Hitler měl o jednoho nepřítele méně, kdyby se snad Británie s Francií rozhodly splnit své sliby a přispěchat Polsku na pomoc. Prvního září 1939 vyrazily Hitlerovy armády na pochod. Francie a Velká Británie vyhlásily vzápětí Německu válku. Poláci se hrdinně bránili, ale odpor jejich kavalerie, která v sedlech útočila na nepřátelské tanky, byl po čtyřech týdnech zlomen. Hitler, kryt tichým souhlasem Moskvy, podrobenou zemi rozparceloval, a zabezpečil si tak východní hranici. Přitom nepřestával snít o "nové Evropě" plně ovládané Německem. Rasově příbuzným Britům by zůstalo jejich impérium a úloha druhořadé mocnosti. Hitler udržoval dlouholeté kontakty s pronacistickými kruhy v Anglii. Vzestup fašistického hnutí vedeného Oswaldem Mosleym jej velmi povzbudil. Navíc mu hrály do karet zjevné sympatie bývalého krále Eduarda VIII. čili vévody z Windsdoru, jak se od své abdikace tituloval. Když pak Hitlerovi došlo, že si ve věci dohody s Británií dělá marné naděje, pochopil i jinou věc: musí si ji vojensky podrobit. Předtím se ale potřeboval vypořádat s Francií. Pakt o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, na jehož základě si Moskva přisvojovala podstatnou část Polska, mu uvolnil ruce na východě, takže nyní mohl napřít všechny síly proti západním sousedům. Francie se zhroutila nečekaně rychle, podobně jako v roce 1870 při bleskovém tažení pruských vojsk. Moginotově linii, mohutné soustavě bunkrů a pevností podél francouzské východní hranice, se Němci vyhnuli jednoduchým manévrem: udeřili přes Belgii a Nizozemí. Holanďané dokázali německé válečné mašinérii vzdorovat pět dní, Belgičané jediný den.
___________________________________________________________________________
expanzionizmus = výbojné rozšiřování vlivu nebo území

Německé tanky se valily do Francie a za pouhých šest týdnů zdolaly i nesmírnou rozlohu této země. Britský pokus vyslat vzdorujícím Francouzům na pomoc expediční sbor skončil epizodou heroické evakuace přístavu Dunkerque. Když se německé jednotky stočily k jihu a vyrazily na Paříž, stály jim v cestě jen demoralizované zbytky francouzské armády rozptýlené uprostřed nesmírného chaosu. Na Hitlerův rozkaz přijalo německé vrchní velení kapitulaci Francie v Compiègne, ve stejném salonním vagóně, v němž byla roku 1918 podepsána kapitulace císařství Německa. Ještě v červnu 1940 se v Berlíně konala vítězná přehlídka, při níž před führerem defilovaly tisíce vojáků. Po úspěšné polské kampani z roku 1939 převálcovaly zdánlivě nezadržitelné nacistické armády během pouhých tří měsíců roku 1940 Dánsko, Norsko, Holandsko, Belgii a Francii. Právem se mohlo říkat, že to jsou Hitlerova vítězství. On jediný si včas uvědomil, jak důležitou roli hrají v moderní válce tanky a obrněnce, a také se podle toho zařídil. Právě on vyřešil otázky logistiky a zásobování. Právě on zařídil, aby vlaky jezdily na minutu přesně. Z jeho popudu byly německé tanky vybaveny dalekonosnými kanóny a na hloubkové bombardéry Stuka se montovaly kvílející sirény. A byl to opět on, kdo vypracoval plány na vojenské podmanění sousedních států. Neuplyne dlouhá doba a strategický úsudek Hitlera zradí. Avšak v dané chvíli jej obklopovala pověst největšího vojevůdce 20. století. Nicméně ani on se nevyhnul mylným interpretacím některých faktů. Berlínská přehlídka na počest vítězství nad Francií působila dojmem, jako by už Německo vyhrálo celou válku. Ve skutečnosti vše teprve začínalo. Jistě, po boku mu teď stála Itálie, ale Mussoliniho požadavky na francouzskou Nizzu, Korsiku, Tunisko, Džibutsko a Sýrii i na britskou Maltu führera rozzuřily. Dal svému spojenci jasně na srozuměnou, že na podobné úvahy bude čas teprve tehdy, až bude Británie vyřazena z bojů. Další potenciální spojenec, Španělsko, které občanská válka z let 1936 - 1939 připravila o deset procent populace, deklarovalo jen "přátelskou neutralitu". Poté, co se britským premiérem stal Winston Churchill, jehož neohroženost a pevné odhodlání bojovat až do konce měly kladný vliv na morálku obyvatelstva, uvědomil si Hitler jako jediný z nacistických pohlavárů, že porážka Británie v Evropě ještě nemusí znamenat konec jejího válečného úsilí. Iniciativa mohla napříště vycházet z dominií nebo z kterékoli další části koloniální říše. Vůdce si jasně uvědomoval, že kdyby britská vláda přesídlila do Kanady, zcela jistě by přivedla do války i Spojené státy, a konečný rozpad Britského impéria by posloužil jen Japonsku a Americe. Přípravy invaze na Britské ostrovy (operace "Seelöwe") sice již začaly, ale Hitler jim nepřikládal prvořadý význam. Kromě toho, že se stále ještě snažil získat spojence, nehodlal dát povel k invazi, dokud nebude mít na pobřeží kanálu La Manche čtyřicet divizí vyzbrojených těžkým dělostřelectvem a nedosáhne naprosté převahy ve vzduchu. Začala bitva o Británii, Chuchill později prohlásil: "ještě nebyla prologem k poslednímu dějství, ale už představovala poslední dějství prologu". Spitfire a Hurricany RAF - s "hrstkou statečných" v kabinách vybojovaly těsné vítězství nad nacistickou luftwaffe. Británie byla v bezpečí. Přinejmenším na čas. Hitler tedy změnil taktiku a přešel k blokádě britských ostrovů. V říjnu 1940 odložil operaci "Seelöwe" na neurčito. Moře začaly brázdit ponorky, jejichž cílem bylo nepřítele vyhladovět. Víc než vojenské vítězství potřeboval Hitler dohodu o příměří, která by mu umožňovala vrhnout všechnu sílu na východ. O válce proti nenáviděnému Sovětskému svazu nepřestal nikdy snít. Dokud však bojovala Británie, existovalo nebezpečí, že se do války zapojí i USA. Přesto přese všechno Hitler neztrácel aureolu světovládce. Ovládal téměř celou Evropu. Všude kvetly nejrůznější formy fašismu. Dokonce i maršál Pètain, hrdina z
1. světové války a šéf francouzské kolaborantské vlády se sídlem ve Vichy, prohlásil, že předválečná Francie byla "morálně zkorumpována politikou". Zdálo se, že demokracie je na ústupu. Hitlerovo rozhodnutí zaútočit na Sovětský svaz ještě předtím, než padne definitivní rozhodnutí na západě, patří k těm nejméně pochopitelným. Přesto nepostrádá jistou logiku.
___________________________________________________________________________
RAF = královské letectvo (Royal Air Force)

V čele Velké Británie stále zůstával W. Churchill, který se opakovaně zapřísahal, že o míru s Německem nemůže být řeč, a Hitlera znepokojovala rostoucí pomoc, jíž se Britům dostávalo ze strany USA. Takové války se bál. Proto musel stůj co stůj zničit poslední ozbrojenou sílu, která proti němu na kontinentě stála. Tou silou byla Rudá armáda. Musel ji zdolat dřív, než na něj zpoza Atlantiku vší silou udeří nejsilnější stát světa. A protože i Stalin s každým dnen sílil, bylo nutno jednat rychle. Hitler se nechal unášet fantaziemi, v nichž porážka Ruska znamenala zásadní bod obratu. Británii by v tu chvíli nezbyl v Evropě jediný spojenec, a co víc, Japonsko, zbavené přízraku obra, který mu dýchal na záda, by mohlo zahájit expanzi na jih. USA by tím pádem byly vázány v Pacifiku, Británie by musela kapitulovat a německým vojskům postupujícím severní Afrikou, Ruskem a Blízkým východem by se otevřela cesta na Afgánistán a dále na klenot impéria - britskou Indii. Hitlerovské divize podporované italskými spojenci se zatím probíjeli severoafrickou pouští vstříc životně důležitému cíli v podobě arabských ropných polí. Až vypukne konflikt s Ruskem a útočící armády se ztratí v nesmírných stepích, nepostačí jim ani všechna nafta, kterou bude mít Třetí říše k dispozici. Stejně jako německý průmysl nebude schopen dodávat každý měsíc šest set tanků potřebných k udržení válečného nasazení. Führerova osobní válka proti Sovětskému svazu začala 22. června 1941. V rámci operace "Barbarossa" vrhl Hitler do boje s bolševismem 153 divizí, 3580 tanků a 2740 letadel. V patách se jim plížil strach. Smutně proslulá zvláštní komanda, Einsatzgruppen, měla rozkaz likvidovat Židy, Romy, Asiaty, antifašistické intelektuály, komunisty a všechny potenciální vůdčí osobnosti národního života. Pravidla regulérní války, jaká se uplatňovala na západních bojištích, v Rusku neplatila. "Konečné řešení" - úplné vyhlazení židovského obyvatelstva, bylo rozšířeno i na národy Ruska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeleň jeleň | 30. července 2007 v 0:08 | Reagovat

no čakal som že tu budú zaujímavosti o vojne niečo ako napríklad rôzne teorie nie niečo takéto čo je mi dobre známe ale aj za toto máš u mňa rešpekt už len že je to na tejto stránke i keď to k ostatným veciam moc nepasuje

2 Karel Karel | 15. března 2008 v 15:46 | Reagovat

Pokud chceme opravdu pochopit celé pozadí Druhé Světové Války, pak bychom neměli bagatelizovat a opomíjet ekonomický element, který má v každé válce nezanedbatelný význam. Bez finančních přispěvatelů nejsou proveditelné mnohé vojenské operace, zbrojení armády atd.

Doporučuji proto prostudovat následující článek s názvem \"Druhá svetová vojna: Kto ju financoval? Wall Street?\"

Úvod článku:

   Odpoveď, kto ju začal, je nám známa už viac ako šesťdesiat rokov. Postarala sa o ňu a dodnes o nej svet presvedčuje anglo-americko-sionistická propaganda. Propaganda žonglérov v prekrúcaní a zatajovaní pravdy a dejín. Pri posudzovaní vojen sa ale zabúda na jeden dôležitý aspekt: ekonomický - každá vojna totiž má svojich štedrých mecenášov, ktorí ju financujú a tým umožňujú jej trvanie, pričom z nej spravidla majú zisk.

Pokračování:

http://vox.dharma.sk/content/blogcategory/29/49/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama